Život

tak dalsi vec jde na trh.... ( ja nerikal ze umim psat...)

Vrány.... velká černá křídla, vzedmula oblohu,
stálé něco začíná.... stále něco končí.
Co je vlastně stálé ... co je vlastně světu za předlohu?
vše se zvířilo, něco opět začalo... a něco opět končí a zkučí.

Přidal se nádech hrobového ticha, ticha mládí a stáří,
někdo načekal se roky, jiný sotva pár minut.
Teď tu v náručí matky či v rakvi leží.... a stále si věří,
že on je tedy něco stálé.... že on je ten mladý prut.

Hřbitov čeká, na nasládlé lidi, čeká co dalšího jim ukáží,
další proměnu nebo přetvářku? či jen se rozplynou?
Přišel čas na to být tam kde je zapotřebí... tam kde rodiče nakáží,
v kolébce poslouchat od rodičů jejich "mečení" ... kdy už odejdou?

Další otázka... co je vlastně stálé? je to tak krásné?
jednou děda povídá.... moudrost je matkou člověka.
To ještě nidko netuší.. že moudrost zabíjí... je to věčné?
nebo je to snad ... neutichající hrob duší... zapáchající břečka?

Někdo ví kudy jít... jakou bránou se dát,
jestli jít trním a bažinou nebo na nohou pevně stát.
Činy mluvý za své pány, mluvý za jejich plány,
chtěli se snad stát opět něčím stálým? nebo chtějí jen lhát?

Kamenná socha v zahradě, pořád se dívá na sebe,
přišel bezruký dělník, pracuje a pracuje... nikdy dílo nedoknčí.
Je to však kus něčeho stálého... nebo..... pomíjivého nebe?
přitom další socha se sklání... před umělcem samozvaným větrem.... nalhas skučí.

Přišla... mráz, zase jednou zima... nebo je to vlastně léto?
co já vím... je to něco stálého?.... jako život v hloubi duše.
Nevím sám si říkám... co já vlastně cítím ... v bolesti.... snad.. nebo přesto?
připadám si jako moucha v síti, přišel pavouk... "je to stálé nebo ne?" říká tiše.

Přišel nový den, nová hodina... nový rok... skončilo to....začalo to,
je něco stálé nebo není... život je pořád...dokola.... stále něco nového.
Třeba jednou najdeme své stálé já... nebo naše stálé léto,
přijdeme odejdeme co je vlastně stálého???

---