Měsíční návrat

Měsíček na nebi temném
září tím spícím světem,
vzbuzuje v temnotě naději,
že půjde snad vše snadněji.

Září si tam tak sám,
při tom není ani o moc dál
jak ostatní hvězdné kvítí,
které z dálin neúnavně svítí.

Neslyší avšak noční vlčí vytí,
necítí na stole položené silné pití,
nevidí umořené lidské duše,
které nedají o sobě ani tuše.

Ničí se sami jen tak z nudy,
ale já vím, že cesta nevede tudy,
čeká tam jen hluboké temno,
kde jim bude všechno jedno.

Odtamtud se jde velice těžko
ale cesta tam jde až přitažlivě lehko.
Každá ta duše má v ruce svůj osud,
většina si to neuvědomuje dosud
a jen malinká část už vše pochopila,
své jediné těžké šance se chopila.
Snaží se vrátit zase zpět
tam, kde leží ten pravý svět.

Celé mé srdce si přeje jedinou věc,
ať patříš do té malé části,
ať už máš vše v hrsti,
a ať už jsi konečně mezi námi,
tady, zpět.