Konec začátku

Má duše temná je,

živote jdi do háje.

Temnota dožívá,

bolest v srdci ožívá.

Už toho mám tak akorát,

je to to samé do okola stokrát.

Slunce už nesvítí,

nebem se neřítí.

Měsíc jsem neviděl,

já mu tak záviděl.

Svobodu, oblohu, hvězdy a samotu,

a teď někam zmizel na tisíc životů.

Zvířata zapěla,

svoboda zmizela,

stromy se zachvěly,

sekyry spatřily.

Vlci už nevyjí,

lovci je vybíjí.

Není už kam se hnout,

nemůžu se nadechnout.

Vylízají lháři,

hrdinové končí v žaláři.

Smrt všude pobíhá,

tradice skomírá.

Nikdo už nikomu nepomáhá,

tohleto vždycky perfektně zabírá.

Zase kněz s dýkou přichází,

do hlav víru nám nasází.

Konec všech bytostí,

jejich Bůh se pohostí.

Ale né,

Ale né,

Ale né,

Ale né.

Už druh druha nachází,

pomáhá mu z nesnází.

Nekoukej člověče,

krev tady poteče.

Plameny zaplály,

staré vlajky zavlály.

Hvězdy už zas vyšly,

s němi rodiny přišly.

Přísahy na meče,

přípravy na zteče.

Vlci zas zavyli,

vrazi se zachvěli.

Zvířata zapěla,

míza v stromech se rozlela.

Do země pukliny,

pohltily viny,

s vinami vinníky,

zas stavíme pomníky.

Bouráme kostely,

zvony už dozněly.

Dost bylo tyranie,

kněz už nikoho nezabije.

Nadvláda skončila,

víla zatančila.

Úsměvy se rozlily,

naděje zrodily.

Konečně vrátilo se právo nám,

vzhližet ke starým hodnotám.