Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAkvárium
15. 07. 1999
0
0
1521
Autor
zf
Stávám se rybou,
stávám se zrůdou němou,
stávám se někým, kdo svoje pocity
cpe do své prázdnoty,
do osamělé němoty.
A pak svítím žárovkou, co by sluncem, do vody,
když dívám se ze své temnoty
na rybky za stěnou skleněnou,
za hradbou neměnnou,
na vězně ve vlastním světě,
ve kterém nikdy nepoznají svého věznitele,
ze kterého se nedostanou nikdy ven.
Když se dívam na rybky,
dívám se na sebe,
na to, kdo vlastně jsem.
Až fascinující mě připadá, že pokud chceme vidět sebe sama, musím se dívat kamkoliv jinam než do zrcadla...
pustí-li nás z akvaria ven - zemřeme...
snoopy: Koukej nakrmit rybičky.. Nemohou za to :-)
snoopy: Koukej nakrmit rybičky.. Nemohou za to :-)
Všichni jsme jenom rybičky v akvárku? Odsouzeni k mlčení - nebo jenom k hluchotě? ...
Dobré...
Dobré...
..když jsem se na ně díval, hodněkrát jsem přemýšlel o jejich světě.. vězení, chápou ho vůbec?.. proč vlastně žijou, mezi čtyřmi zrcadly, pískem a hladinou.. proč celý dny jen plavou sem a tam.. proč žijou?!
..a teď mi to došlo.. je to o našem světě.. vězení, chápeme ho vůbec?.. proč vlastně žijeme, mezi zrcadly, mezi zdmi, nebem a zemí.. sami mezi sebou.. proč celý den jen plaveme sem a tam.. proč se snažíme neutopit?
..to jsem opravdu od akvárka nečekal! to se ti povedlo.. jen moje rybičky teď asi umřou hlady.. nevím jestli najdu odvahu je jít zase nakrmit.. nesnáším zrcadla! zařezávají se jako by byla na střepy, a přitom jsou pořád ještě v celku..
..zvedám kámen.. napřahuju se.. ..
..a teď mi to došlo.. je to o našem světě.. vězení, chápeme ho vůbec?.. proč vlastně žijeme, mezi zrcadly, mezi zdmi, nebem a zemí.. sami mezi sebou.. proč celý den jen plaveme sem a tam.. proč se snažíme neutopit?
..to jsem opravdu od akvárka nečekal! to se ti povedlo.. jen moje rybičky teď asi umřou hlady.. nevím jestli najdu odvahu je jít zase nakrmit.. nesnáším zrcadla! zařezávají se jako by byla na střepy, a přitom jsou pořád ještě v celku..
..zvedám kámen.. napřahuju se.. ..