DERIEN

DERIEN

Až si zítra zase namažu veku Florou,
budu myslet už jen na Tebe
a na ty vitamíny,
co vytvořily silně antibiotický kornout.
Třeba chcípnu - Bože, byls jediný.
Skonám. Skočím do propasti.
Co vode mě ještě chceš?(ŽIVOTE)
Paradoxně si namažu 10 krajíců
a budu doufat, žes byl jediný.
Odhodím snad všechny splíny
do modravejch dálek
celé Neředín-kotliny.
A natrhám si...ne, koupím
si
puget za stovku,
co v něm budou dřímat pohřební květiny....
Sbírky básníků - možná že nebyli
dost bohabojní - já hodím
v richtiku do koše.
Koš zapálím.
A pak zas požár uhasím - mám ještě svý splíny,
co vrátily se jak bumerang zpátky.
Už sbíhají se mi sliny.
Smrti, jak asi chutnáš?
Jako děvka, jako vždycky....
Už počínam míti omrzliny....
....je tu příšerný horko!
Peklo. Závěť. Poslední slova rakoviny.
Není čas na otázky.
Už vím, byls jediný...
Jen projdu skrze odvážný stezky.
"Měj se lásko," zavolám na Tě z výšiny.
"Měj se tu vážně hezky!"
(ČESKY)
Fine...

V Olomouci dne 16.10 tisícdevětsetosmdesátosm