Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ZNOVUZROZENÍ

07. 03. 2005
2
0
761
Autor
Cyprian

 

A čas se prostě nedělil a prosmýkl do nevychovaných oblastí mého vlastního pachu a pak už nebylo nic ani nebe a ani vítr a ani smích smutných bohů a nebylo nic a ani nicota.

 

A pak někdo rozpáral nebytí a se strašlivým řevem mě rozcupoval duši a její cípy poházel po černé obloze jako neony výkladních skříní jako prosící dlaně hladových dětí.

 

A pak sem se rozplakal a slzy mi odkapávali do náramné hloubky a pleskali o nespatřenou zem jak vlhké biče o koňské hřbety.

 

A pak sem vytrhal veškerou lež z rozpraskaných sténajících pat a vrazil si ji pod krvácející jazyk jak hostii, jak hostii v kostele planoucích duší.

 

A pak zřítil se k Tvým nohám, aniž bys chtěla, aniž bys musela cokoli rozhodnout


celer
12. 05. 2005
Dát tip
Pekna pointa,ale je to tak presicene surrealismem a jakymsi magickym bahynkem,ze jsem se chvilku ztracel...nicmene to vyvolava velmi prijemne pocity-za tohle urcite*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru