Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání II.
Autor
Peeracek
Tak takhle se projevila bezmocnost a deprese při jednom plánovaném srazu bývalých spolužáků a spolucestovatelů... Jen se to nedostane k tomu, kterému to bylo určeno... i když zrovna seděl vedle mě...
Jak bolestivě se svírají vzpomínky,
když cítím Tvou vůni;
Tvůj hlas stále stejně zvoní
a ať se snažím sebe víc,
stále to bolí.
Nikdy jsem nenašla odvahu
Ti to vlastně říct,
mohla jsem si to jen myslet
a tajně chtít…
Poznávala jsem Tě po vůni, kroku,
kýchání, doteku…
ale vím, že jsi s ní,
má bezradnost,
je mi jen ke vzteku…
Byl jsi úžasný kamarád,
jeden z nejlepších,
co jsem kdy poznala,
navždy nedotknutý,
tichý smích…
o přátelích…
Zbožňovala jsem Tvůj smysl pro humor,
i když jsem se někdy nesmála,
všechny věty, co směřovaly ke mně,
naše rozhovory v hodinách,
letmé dotyky, které ani nebyly,
Tvoje lhostejnost…
která mě teď zabíjí…
chybíš mi a nemůžu Ti to nijak říct…
Milovala jsem Tě… tak nějak čistě…