Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekurděje
17. 07. 1999
0
0
2762
Autor
slavek
Sedím u počítače a mlčím.
Píšu nesmyslná slova.
U svého stolu se krčím,
jak včera zas a znova,
a zítřka se bojím.
Dochází už síly k boji.
Dochází síla s životem se rvát,
když se člověk zítřka bojí,
své odvaze nemůže dál lhát,
když nechce přijmout pod obojí.
Miliarda vesmírů v miliardě lidí.
Miliarda lidí v jednom vesmíru.
Nikdo již západ slunce neuvidí,
nikdo již nekoupí si šaty na míru,
nikdo budík neseřídí.
Jen občas svitne drobná naděje.
Naděje přátelství a lásky.
Člověk zemře a nic se neděje,
jen rakev zdobí černé pásky,
smrt přinášejí kurděje,
na lodi života...
..dobrá! tentokrát bezezbytku! ..věčná nespokojenost dostala pravým hákem.. a teď je v bezvědomí.. snad jí to vydrží..
Miliarda vesmírů v miliardě lidí / miliarda lidí v jednom vesmíru - slávku, to je dokonalý!
Mimochodem - povinná četba je přece nudná proto, že je povinná, ale když se nad ní člověk zamyslí a nešprtá ji nazpaměť... Ale to je tady trochu "mimo", alespoň mě osobně nikdo nenutí tohle číst :-))
Mimochodem - povinná četba je přece nudná proto, že je povinná, ale když se nad ní člověk zamyslí a nešprtá ji nazpaměť... Ale to je tady trochu "mimo", alespoň mě osobně nikdo nenutí tohle číst :-))
IAGO: děkuji Ti.
Jákob: kdo ví? Svítí, nebo již jen poblikává? Nevyhasne zcela? Pokud ano co pak?
Jákob: kdo ví? Svítí, nebo již jen poblikává? Nevyhasne zcela? Pokud ano co pak?