Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevzpomínka
17. 07. 1999
0
0
3326
Autor
slavek
Slunce jasně svítí. Čas zvolna plynul, vše jako obvykle. A vůbec nic se nedělo.
Joko seděl na zídce a přemýšlel o své dívce. O tom, jak se s ní dnes večer sejde. Jemně jí uchopí za ruku. Budou se dívat na nebe.. Láska je tak krásná. Všude na světě a kdekoli.
I zde v Hiroshimě. Na nebi poletovali ptáci. Jeden trochu větší, s těžkým břichem ..
..že prý bolest vyvažuje štěstí.. rovnováha muší bejt.. tu bolest už máme.. tak kde k sakru je to štěstí?!
Vezme ji za ruku - no a co jako dál. Já chci pokračování . Chci,chci, chci !!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tomu ptáko vi se ulevilo, jak známo § tak to chodí
Tomu ptáko vi se ulevilo, jak známo § tak to chodí