To ti nikdy neodpustím

Co je to vůbec za nezodpovědnost, zamilovat se do mě? Uvědomuješ si vůbec, co jsi tím vším natropila? Tobě o nic nejde a můžeš si klidně dovolit sem tam nějakou tu lásku, ale co já? Myslela jsi vůbec na mě, když ses uráčila se takhle neuváženě zamilovat? Nejde mi to prostě na rozum. Necháš se chvíli vést očima a hned se zakoukáš do prvního kluka, který ti přijde do cesty. A zrovna do mě. Pomysli si, co by tomu takhle řekli moji kamarádi? To není jen tak, dneska už taková věc není věcí soukromou, to se ví, vždyť to tě mají rázem na mušce kamarádi, klepny, učitelky a vůbec všichni. Pomyslela jsi na to? Vždyť já se kvůli tomu můžu úplně normálně zdiskreditovat, znemožnit. Kdybych byl alespoň dobrý lhář, ale když já mám tak průhledný pohled… Darmo mluvit. Vždyť ty mě nutíš, abych před tebou utíkal, abych dělal, že tě nevidím. Zdá se ti to normální? Měla jsi vědět, že jsem taková citlivá povaha. Ale hned mi takhle po kamarádce nepřímo vzkázat, že mě miluješ, to sis mohla opravdu odpustit. Podívej se, co mi to způsobilo, nemůžu spát, pohledem brouzdám po stěnách bez zjevnějšího cíle, nemůžu se soustředit, všechno se mi zdá zbytečné. Místo toho teď musím myslet na tebe. Proč jsi s tím jenom začínala? Teď, akorát před maturitou, vždyť ty mě ještě budeš mít na svědomí. To by se mělo opravdu zakázat, jen tak z ničeho nic se do někoho zamilovat. Takhle důležitá věc by měla být pod dohledem lidí speciálně k tomu určených. Měla by mít přesné zákonitosti, ne že si někdo jen tak usmyslí… Co ty o mě vlastně víš? Já se třeba hrozně nerad myju a taky jsem děsně línej a vybíravej, jsem mrzout a měl bych daleko raději denní tisk než tebe. Třeba nebudu schopnej tě uživit, budu tě nudit od rána do večera v našem zapadlém bytečku, který už dávno nebude hnízdečkem lásky. Mam už takhle spousta problémů a teď musím ještě myslet na to, jak se udělat lepším, abych si tě zasloužil? Na tohle bych neměl vůbec myslet, spíš tak na politickou situaci, návštěvu G.Bushe v Evropě, narůstající Putinovský despotismus v Rusku a na podobný věci. To jsou věci pro mě potřebný, že jo, ale ne, to není jen tak, tady slečna mě totiž miluje, takže musí jít všechno stranou. Víš, jak rád čtu? To si ani nedovedeš představit, jak já si to užívám. A teď? Je to jako bych se ládoval různě poskládanýma písmenkama beze smyslu, rozbíhají se mi před očima a vytvářejí tvou tvář. A to mám rozečtený tak pěkný knížky… Holky jako ty by měly být pod neustálou kontrolou, vždyť kluci nejsou holko vzdorný. Jak se mám teď bránit? Ty se na mě pěkně podíváš a já kvůli tobě ztrácím hlavu. Kvůli tobě… Vždyť sotva vím, jak se jmenuješ, neznám tě o nic líp, než ty znáš mě, ale kvůli tvé nerozvážnosti jsem se do tebe musel zamilovat. Kvůli tomu, že jsi neuváženě řekla své kamarádce, že bys o mě měla zájem. Mohla sis to úplně klidně nechat pro sebe, taková platonická, skrytá, trpitelská láska by se v tvém věku hodila mnohem víc. A byli bychom ušetřeni všech těch problémů. Ale ne, ty asi máš svou vlastní hlavu, ty z toho musíš hned dělat aféru. Nebereš na mě vůbec ohledy, jak já k tomu přijdu, najednou zamilovanej. Nebyl jsem na to připravený, zaskočila jsi mě. Kdybych mohl mít nějaký čas na přípravu, ale ne, ty na to jdeš pěkně zhurta, žádné okolky. A já ať se klidně se postavím na hlavu! Žádný respekt, považ, vždyť jsem o tři roky starší! No jasně, holky vyspívaj o tři roky dřív, takže vlastně nic. Jo, uznávám, že jsi minimálně stejně tak chytrá jako já, spíš se bojím, že chytřejší. A já abych se tím teď zabýval! Totiž tím, jestli jsem chytřejší, než nějaká holka! Jenom kvůli tomu, že jsem se kvůli tobě do tebe zamiloval. Vždyť já mam malý sebevědomí, já nikdy nebudu schopný nahradit ty kluky z plakátů ve tvém pokoji, já to vím a mám strach. Mám strach, že tě přestanu bavit, že tě ztratím. Dohnala jsi mě až na konec cesty a ani o tom nevíš. Jenom kvůli jednomu tvému neuváženému slovu. Teď tě miluju, víc než jsem kdy miloval a víc než kdy milovat budu, ale jedno ti povídám, v životě ti to NEODPUSTÍM!!!