Spící harfa

Pokaždé když scházím

ulicí Kotlářskou,

ke stadiónu Za Lužánkami,

- a v pravdě i někdy když jdu zpátky -

vzpomenu si na Jana Skácela.

Jestli pak se tam nahoře,

mezi všemi ostatními anděli,

konečně dočkal své harfy

- té co by spala.

A pokud náhodou ne,

tak já ji mu teď posílám

- zabalenou v balicím papíře

od tety Věrky,

s červenou stuhou a mašlí,

že by se na ní

dali odsouzení věšet.

S cedulkou Honzíkovi

a přáním sťastných a veselých.

A nezapoměňte jí Mistře

- snad alespoň dvakrát do týdne -

z koutků vyndat ospalky.

Neb bolestí jen bude kvílet

a nebude mít

ani pomyšlení na spaní.

A to bylo tak všechno.

Kéž nahoře zahraje vám Mistře

Ospalé tóny ze snění.