Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak na zrcadla
25. 03. 2005
2
0
1536
Autor
Jorg
JAK NA ZRCADLA
Opustil jsem obraz tvůj,
Bych probudil se v sobě
A hle, tebe jsem neztratil
Jak dokonalý jsem
Odraz hvězd, zemí, měsíců i let
Jsem obrysem tvým, slovem
Možná stínem, ne však tělem
A ty?
Rozpustíš se ve mně jako v ledu
Budeme jedno – dav bez nás dvou
Budeme dva – stejné já a já
Budeme vším – můj obraz v tvém
A tvůj, ten prázdný,
Věčně ve mně (?)
opakování omílání zrcadlo zrcadlo ve mně nic jiného
neni to vůbec hlubokomyslné, jak jsi zamýšlel
Playwithfire
01. 04. 2005
alternative čtyřko: S obrozencem nesouhlasím, s křečovitou archaičností jo. Ten text je fakt jenom takovej stylistickej prostocvik (ale hlavně má bejt součástí takový prózy, kde ho postavy "najdou"). Byl to můj první pokus tady a díky za reakci.
deade ande gone: Jo, souhlasím. Čím víc po sobě čtu, začíná to bejt fakt nuda. Ale k slovanský vzájemnosti: Obrozenci mimo jiné psali o slovanský vzájemnosti. Já to použil jako (možná pitomou) ironii na toho obrozence. Ty ten potenciál otevření trhu taky myslíš ironicky? Teď uznávám, že se to blbě poznává.
dítě_na_skleníku
28. 03. 2005
Omlouvám se, že se tak vykecávám nad svým textem, ale tyhle rozhovory mě fakt bavěj. Čet jsem jednu z tvých básní, milé dítě na skleníku, a dost se mi líbila (napsal jsem to tam). Jenže je to tvůj vlastní jazyk? (Napřiklad obraz dokonalý formy - čtverec - a skutečný formy - obroušený hrany -... to přece odněkud znám?). Je snad nová deformace vět, rytmu nebo "grafiky" básně? Už od 30. let se slova v poezii robíjej na padrť (Joyce) a k možnosti novýho jazyka jsou autoři skeptický (chudák J. Kolář kvůli tomu zdrhnul k výtvarnýmu umění) ". Díky za tvoji reakci. Ta báseň (i když se nepovedla) měla bejt přesně o tom: Všichni jsme obrazem něčeho jinýho, věčný imitátoři i když máme pocit naprostý originality. Pod vším tím vřelým, co je na povrchu, se může skrejvat led naprostý kopie. Co se stane, když to zjistíme?A proto ta archaická forma. Mimochodem, milé dítě na skleníku, nejsi náhodou kopií tý skvělý antologie americký poezie.
dítě_na_skleníku
28. 03. 2005dítě_na_skleníku
28. 03. 2005
kdo by ji nepotkával
královnu zrcadel
sebe lásku
to nerozvážné milování těla
zvrhlý pud sebazáchovy
bolí a nepřestává hlodat
kdo by ji nepotkával
sestru vzdálených horizontů
schizo frenii
dav bez nás.........................._:-)
Aššurballit
27. 03. 2005
Tak dobře. Není to o slovanský vzájemnosti. I když někdo už by měl o slovanský vzájemnosti konečně něco napsat. Už tak sto padesát let se o tom mlčí.
Aššurballit
27. 03. 2005dead_and_gone
27. 03. 2005
alter> vždyť to je pěkný a stojí za podporu .. :-)
škoda toho otazníku na konec - jinak celkem líbí
Mysliš jazyk (to "bych" a "hle") nebo jsi pochopil, ze je to o slovansky vzajemnosti?
...budeme dva, bude to jedno, budeme tři - a bude to taky jedno....zoufaleckej výkřik teda, i když zrcadlo-rozpouštějící se led jako příměr má teda větší ambice....