Písmák Jdeme na pivo zralý na občanku (aktuál)
Kdy: 20. dubna 19. 00
Kde: Lucky Luciano (náměstí generála Kutlvašra 6, Praha)
Kdo: koli, hlaste se
- tak závazně, jak jen je možné
Jdeme na pivo zralý na občanku
Kdy: 20. DUBNA 19. 00
Kde: Lucky Luciano (náměstí generála Kutlvašra 6, Praha)
Kdo: koli, hlaste se
Vědět se nemusí. Slavit by se mohlo.
Peach Pit
Peach Pit
„Ach“ vzdychla si Kristýna za barem do skleničky
nebylo zcela zřejmé zda opravdu vzdychla nebo jen vydechla
aby se sklo lépe čistilo
a možná už i v našem sadě
Šimona by nikdy ani ve snu nenapadlo,
že tak brzy,
že vůbec.
takže to ptáče
výtahy
výtahy
to vlucerně jezděj ty starý
perfektní výtahy
jak já se bála
zatímco
Vzácná návštěva vté dnešní bídě –
zdomova poslali chleba
jako kus srdce.
Přišel mně právě vhod,
zase poslušně zmrznout
Jako Jan Karafiát nechal broučky poslušně zmrznout, tak poslušně odejdu, když to tak chceš. Když to pan Karafiát tak chtěl, když pánbů to tak chce. Ale přeju si, potajmu, přeju abychom zapomněli, abychom mohli nečekat až do příštího života a potkat se znovu už vtomto. A zjedné vody, vníž myjeme oči, načisto začít totéž krásné trápení.
básnička pro nikoho
šimone, pro pána králecelý den propršelo do nekonečných sudůtaková tma a na ní mlha psalatříveršové strofy o ptácícha něčem neurčitém, co zevnitř pospíchá venbotky prošoupatuž týden nevycházím z pokojea všechno, každý pohybje jak špatně mi hrajou, tak špatně mi vzpomínajna telefonu bych visela třeba do ránaa poslouchala, jak oddychuješale vidět tě už nechcikterým slovem napředa jak zpátky ho vtlačitaby se mi stokrát nevrátiloudělala jsem schválně všechno špatně, abyaž se budu chtít vrátitbylo pod rohožkou prázdno
racek v palačince
Konec karnevalu, řeklo srdce a zabouchlo za sebou léta
dřiny, nekonečného držkování, krve jak z vola.
Město bylo potemnělé a dobré jako boží dárek. Na nábřeží
se srdce s brbláním posadilo, kinklalo nožičkama a házelo prasátka
jdeme na pivo na rozloučenou
Jdeme na pivo na rozloučenou, pyčo
Vzpomněla jsem si na starou tradici hufnágla a dalších, a přestože řadu z vás teď vídám víc než svý rodiče, rozhodla jsem se na ni navázat. A budeme se loučit
ve středu 12. 9. v(třeba) 18:00 (a jak se chce) vdivadelním klubu Kolowrat (Ovocný trh, Praha)
Pokud se vám toto místo začíná přežírat, máte tak trochu smůlu.
sašo v 15:48
1. sašo, chtěla jsem to stihnout, ale zaspala jsem.
2. sašo, chtěla jsem alespoň co nejdříve, ale nemohla najít klikátko "nové dílo", no vážně, sašo.
lonďon atd.
potulní kejklíři čeplin a kid
my asi doopravdy jsme
londýn; 1921
stěhujeme se do nového domu
ledničku klokýňovi
až budu sama, koupím si ledničku
( nerez nevím jaké značky
novou ledničku ve starým stylu
s velkýma ušima na jedné z tváří
tygří doupě
podzime,
vyprávěla mi že chová netopýry
v břiše
v noci se směje ze spaní, jinak
a možná že čekám
a možná že čekám
až mi sluchátkem červený telefonní budky zlondýna
přesypeš dvě písečný duny
a zavěsíš
Houlání soulání
Máme nové kolo.
Iva má Míšu.
Klára má Sušenku.
Dita má Motáška.
é.
spodním rtem a tečka pro é.
(prozatím)
abych měla ve výhledu barvy
jsem si sama
nápěv a dost
ta píseň je tvoje
pocitu že způsobu jak
se díváš a vidíš
znovu sebe
nezasmálky b.
o sebe celou
že nesnesu když se nemnoha večerům říká ´to´
jako by si nezasloužily pojmenovat
třeba pouhým záchvěvem
man on the dandelion
man on the dandelion
odkvetlo si slunce - v měsíc
jen ještě chvíli
a vydáví se ze zbytků tepla
tak proto, třeba
stačí.
skočila jsem na tebe, když to teda chceš vědět:
dřív než sis stačil spočítat zamotaný nohy
a kolik je na ně potřeba papučí
to já jen
to já jen
povzdychla si
hodil mi do klína knihu
toyen - jednadvacet
it)
je ještě malý, to – dítě a nechce vyrůst dřív často říká nevim, protože neví opravdu neví nic – nepozná ani svůj vlastní hlad a je mu to jedno, dokud nepřijde někdo komu to vadí někdo fakt dost blízko nekouká totiž dopředu ví, že je buď v blbým období nebo navždycky labilním nedodělátkem a co jako. nemá žádné teorie ani ucelený pohled na svět když něco řekne druhý den by to řeklo jinak kdekdo už mu za to postavil hranici protože to se nemá a a ani to není zdravé bez chleba je to spratek ale ne snad proto, že je ještě malý, to – dítě ale prej proto, že ani nechce vyrůst chce skákat do vody ne palcem u nohy zkoušet, jestli je teplota tak akorát a nechce odpovídat na otázky: „co budeš dělat, když. “ („psala miluška, že je prej zamilovaná“ - „ ještě. “ „už zase.
(kam až se musí)
tyhle oči už se neumí dívat
a dokud uměly, zničily co šlo
proto jsou málomluvný
poví všechno, jenže
tak už táhni (šachová partie)
tak už táhni
nevím, kam odlétají černí ptáci
schovat se před jarem
nevím kam lidé
nůžky a dva
(nůžky a dva)
poznámku do notesu:
jsem abstinent, co z toho mám
udělat.
o vzducholodi
o vzducholodi
to není
být převoznickou lodí
a přivázaná na řetěz
moje báseň (vlastně jen zpola
už mám sbaleno
dohoda zněla: já kartáčky na zuby, ty víno
kromě toho vezu kopce
kakaja
cokoliv (nic než to)
dny, vlasy, měsíce, cokoliv
(březen, neděle a les)
bylo dobře že jste mi vzali sny
stýskala jsem si, jenže
s úryvky její
ještě jeden čas
a budu se zajímat
o přednosti ranních schůzek nad kakaem
(má ráda kakao - na malý hrneček pět čajových lžiček)
(melodie): nechápu
je dobře
že jstemi amputovali hudbu
z těla
nejkrásnější je vysídlená
kdosi (větší)
návraty -
- kdosi větší
(v návratu je cokoliv)
utěsněno
a na
a nna
a napříč se můžeš
v pokoji rozložit
budu o tebe zakopávat
mít svoji
(každé dítě má mít svoji lampu)
dítě s lampou
jestli se něco mihotá
pak nikoliv světla lamp
je to
a je to do pis
helemese: nejsem vidět
jak sedím v tlustým vlakovým kupé
jsem tu mezi obludama
a my nad
jí ukradený, přesto pro ni vykradený nabokov;
lakomým náznakem
spousta kulis a my nad ránem divadla
stálo se na břehu
no a ono
sbírám knoflíky
protože zjevně nesnesu
pravítka
čtverce