Dlaně

Chci pít krev a dýchat do závratě.

Místo toho musím své srdce držet v dlani
a stiskem pěsti určovat svůj tep.

Své srdce držím a ono pravidelně bije.

Stačí jen hlavu kousek otočit a už se lépe žije.

Je to tím pohledem, že se srdce odpojilo,
protože až příliš, příliš prudce bilo.

Však teď musí už žíti v usmíření,
v pokoře a ve vědomí,
že nejde spadnout do zhroucení,
když dlaň je pevná jak vytesaná z kamene.

Přesně a cíleně bude určovat rytmus běhu,
pokud však nespadne z mého ramene
a nepustí kyslík do oběhu.

Svou hlavu skláním,
přestože by se chtěla hrdě pnout.

Musí se totiž přesvědčit svým lhaním,
že už se nechce nadechnout.

Sílu svou hledám v těch mých dlaních
a v úderech jimi ovládaných.

Jak srdce bije, tak se tvořím.

Vím, že budu plát a nikdy nedohořím.