Hudebnice

Zahalená v plášť hudebnice s flétnou
hraje stále svou melodii vzletnou.

Souhra prstů, dech, co vystřeluje noty
magických tónů do němoty.

V houslovém klíči schovává svůj pláč,
v šatě svém svá slova tají.

Řekla by důvěrně, že jsi jen hráč.

Ve flétně ideu a těžké stíny má,
co na srdce tvé dopadají
jak hořká nemoc plíživá.

Zahalená v plášť hudebnice ticha
stále melodii svou do flétny své dýchá.

Prsty pokládá, jak čas klade lehce kroky své
a stejně tak se spojují tóny písně mámivé.

Ve všech notách, co svět jich zná
nenašel bys správný tón
té tváře, která u úst svých tu flétnu má.

A tak ta hudba padá, jako příběh, co se zhatil,
jako tichý marný skon,
který v dlaních se ti ztratil.