Písmák Bibliohelp, svépomocná biblioterapie na webu
Utápíte se v problémech.
Hledáte pomoc a nepohrdli byste ani tou knižní.
Nechcete se hned někomu svěřovat, ale potřebujete povzbudit či získat důležité informace.
Zajímáte se o psychoterapii a léčebné účinky četby.
Amputace emocí
Pane doktore, potřebuju potratit cit
Rozumím, madam
Jednu žádanku na amputaci srdce
Hodinový strojek stačí, budete kyborg
---
Ráno vstát
nemyslet
posbírat střepy
stvořitel slepý lepidlo nedodal
bookcrossing
Slůňo tuhlenašlo, přečetlo a poslalo dál knížku.
Přijde mu to jako fajn nápad.
A co vy. Znáte.
Petice proti kouření ve veřejných prostorách
http://www. stopkoureni. cz/.
zas jsou ty pitomý vánoce, rok od roku dřív, nezdá se vám?
neděle 17. 12. 2006 v 17. 00 hod.
Koncert sboru
Závěrečný koncert pěveckého sboru ANTEAse uskuteční29. 6. 2006 v 19. 00 hodinna nádvoří Domu pánů z KunštátuDominikánská 9, Brno(v případě nepříznivého počasí v přednáškovém sále).
Jako vždycky, akorát tentokrát vánoční...
PĚVECKÝ SBOR
Antea
si Vás dovoluje srdečně pozvat na jubilejní
VÁNOČNÍ KONCERT
Pozvánka na koncert sboru
Pěvecký sbor ANTEA oslaví své patnáctiny ve čtvrtek 10. listopadu 2005 v sále Společenského centra Bystrc v Brně, začátek v 19. 00 h.
Program bude vypadat zhruba takto:
The Corrs - So YoungJ.
Limerick 002
Babička z horního pokoje
vášnivě miluje kovboje
Vsedě. Vleže.
Ale kdeže.
Limerick 001
Znám jednu babičku z horního poschodí
a ta se opravdu k ničemu nehodí
jen jednu hru má
– sedí a dumá
Blbůstka pro dnešní den, pradědečky, Antoníny a komíny
Pradědeček Antonín
vylez včera na komín.
Dneska celá rodina
sundavá ho z komína.
Limerick 000
Byl jeden dědeček z východní Dakoty
nemoh se zbavit svý příšerný lakoty
bědoval: „Zle je. “
Nekoupil spreje
Lehučce toaletní momentka
Tak už zase stojím frontu na záchod (a to nikoli z důvodu obsaženém v tematice lidovébásničky „U vysoké pece / stojí malé vécé. “, jen jisté zažívací potíže přímo úměrné množství vypitého kafe), slečna, která je na řadě přede mnou (ach ano, jedná se o dámské záchody, co, kdyby záchody, jeden jediný (. jestlipak mu není samotnému smutno. ne, určitě není, vždyť má každou chvíli intimnídámskou společnost.
Vůle
Vůli lze cvičit. Ale jen v případě, že má člověk vůli tu vůli cvičit.
Kalhotky vs. tanga
Tanga. Boxerky. Klasické kalhotky. Stahovací kalhotky.
HURÁ, HRDÝ BUDŽES!!!
http://www. czech-tv. cz/program/detail. php.
§
Světlo je, když se ruka dotýká
Tma je, když se ruka nedotýká
Studený sníh sterilně čisté kachličky v nemocnici
paprsky jarního slunce hřející tvář
P o z v á n k a
22. června 2005 v 19. 00 hodin
ve DVORANĚ CENTRA VUT, Antonínská 1, Brno (ano, Brno, papouchu. )
se koná
koncert pěveckého sboru ANTEA
Kdosi se mě ptal že prej proč už nepíšu a já nepíšu protože je mi relativně dobře (možná až příliš vzhledem k okolnostem vnitřním i vnějším) a navíc když píšu vždycky z toho vylezou takový ufňukaný holčičí bláboly a za to se trochu stydím... ...ale to je
Tak dnes se mi zas zdálo o našem sbormistrovi
ach bože. děsně závidím všem těm sboristkám co je ten jejich sved já si to dycky přála
docela dobře jsme si pokecali seděl u nás v obyváku na velkým míči a mě to vůbec nepřišlo divný no co v minulým snu jsem ho zas potkala v posilovně kam jsem šla na tělocvik
neptej se mě na interpretaci z psychoanči mám přece jen za cé (noco na učení slabý čtyři hoďky v noci před zkouškou to není tak zlý né. )
Já mám taky dotaz
Proč se zablokování nicků Rowenna, Pomerančová, Hajka, Pišta_Hufnágl, Krásnoočko, Dero a Noe1 neobjevilo v novinkách i s důvodem zablokování, jaktomu bývá zvykem v případě zablokování nicků.
Knihárna wanted
Tak jo, děti, tak mě napadlo. prošel tu někdo z vás /kromě Erin, Maryčky, vrzikaa (již neexistující) TuBerušky, to vím:)/ tímto: http://www. vosis. cz vzdělávacím ústavem (a nestydí se k tomu veřejně na písmákupřiznat (pokud se stydí, může se mi přiznat soukromě:))).
Hudba a emoce
Hudba provází člověka odnepaměti („Hudba je starší než lidská řeč. “ Charles Robert Darwin). Rytmická hudba – ať už sborově zpívaná, poslouchaná nebo třeba bubnovaná – jako prostředek navození změněného stavu vědomí, vytržení zreality, povznesení nad všední životaběh, prožití pocitu sounáležitosti se skupinou je nedílnou součástí šamanských rituálů předliterárních společností, obřadů nejrůznějších náboženství či – nověji – technoparty.
Hudba a tanec se pojí sobřady, slavnostmi a příjemnými okamžiky, pomáhá navodit příjemnou atmosféru, dobrou náladu, veselí.
SESYPANÁ
Kdysi jsem hořící oblohou letělajá sesypaná na hromádku popelasešněrovaná pavučinou strachujsem sesypaná na hromádku prachunepaběrkujte v odpadcích mých ctnostíjsem sesypaná na hromádku kostí
Alžběta Anglická z MDB na ČT2
Zdena Herfortová, Petr Gazdík (lord Essex)
Zdroje:
http://www. ceskatelevize. cz/program/124085-19. 03.
Kde čtete? Kdy čtete? A čím zakládáte knížky?
Milí čtenáři, čtete-li, pak.
. kde.
A kdy.
Roztočme to!
A copa že se to událo.
Je březen.
Březen– měsíc internetu.
Jakého rodu je haiku?
. a tak mě napadlo. je ten haiku, ta haiku, to haiku, ti haiku, ty haiku, ta haiku.
„Krásné haiku.
Nemám chuť bejt milá...
Nemám chuť bejt milá
krásná
ušlechtilá
dneska teda sakra ne
JAK SOUVISÍ POHYB HLEMÝŽĎŮ S VĚČNÝM LIDSKÝM PACHTĚNÍM ZA LEPŠÍMI ZÍTŘKY
Lidstvo se již od nepaměti neustále snaží dosáhnout lepšího života. Věčně proti něčemu / někomu bojuje, bouří se, nesouhlasí, ale proč vlastně. Je to boj za svobodu. A co to vlastně ta pravá svoboda je.
Černá a zelená
Dneska se cítím
černá a zelená
nedbalý oblouček
tanečním krokem
Nedoceněným
Měj vždycky smělý dech
příkladu předbásníků
co prostě měli pech
anebo možná kliku
V průchodu nablito…
V průchodu nablito
nevim cos čekal
chtěls slyšet jak seš dobrej.
jako ostatně skoro furt
Moc milej ímejl, jen co je pravda, buďte rádi, že ho posílám někomu jinýmu
Nudím se hůůůáááágrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr nespokojená. Ééééééééúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúííííííííííííííííííííí kvííííííííííííííííííílííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím přijď mě zachránit pošli mi zachránit vysvobodit nebo tak nudím se otravuju se otravuju kolem sebe bůůůůůůůůůůůůůů méééééééééééé nevím nevím nevíííím co chci úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúújéééééééééééééééééééééééachjóachjóachjóóóóó.
uch k smrti prázdno tupo nic .
Cizojazyčně na písmáku
Měla by být cizojazyčná díla na písmáku opatřována překlady (pro dostupnost všem), nebo ponechávána jenv originále (pro vnímání v celistvosti).
Měla by na písmáku existovat možnost označovat cizojazyčná díla už v kategorii zkratkou jazyka, aby čtenář neztrácel čas planými nárazy do vlastních jazykových bariér & autor nečetl pořád dokola konstruktivní kritiky typu „nerozumím“, „anglicky neé“, „Fuj, němčina. “ a také pro snadné odlišení cizojazyčných děl od děl s cizojazyčným názvem. (Slůňo by bylo pro.
Cizojazyčně
Čtete (rádi) v cizích jazycích.
Proč. (Chcete se pocvičit v jazyku, znát originály děl nepoznamenané překladem, číst knihy (periodika) dosud nepřeložené. )
Dáváte přednost zrcadlovým textům (bilingvním vydáním).
Roční (a jiné) doby
Které období je pro vás to nej-.
A proč.
(Mění se oblíbenost jednotlivých ročníchdob s věkem.
Kdy na dovolenou.
Sova versus skřivan
Tato diskuse poskytuje prostor k divoké hádce mezi skřivánky /ranními ptáčaty/ a sovami /nočními ptáky/, nuže do toho.
Strážní andělé
Máte (svého) anděla.
Jak vypadá. Je(ne)hmotný. Je (ne)viditelný.
FalunGong
Celosvětová peticeza ukončení brutálního pronásledování v Číně
V r. 1999 čínský komunistický režim Ťiang Ce-mina prohlásil praktikování Falun Gongu v Číně za protizákonné a zahájil brutální kampaň s cílem vyhladit Falun Gong. Od té doby jsou desetitisíce praktikujících zavírány do pracovních táborů, jen proto, že meditují v parcích, rozdávají letáky o Falun Gongu a žijí podle hodnot "Pravdivost - Soucit - Snášenlivost".
Nelidskost tohoto pronásledování je umocněna tím, že k zavírání dochází bez soudních procesů; praktikující jsou podrobováni nelidským metodám mučení sjediným cílem - aby se vzdali praktikování Falun Gongu.
Dotekajdó
Dotknout se doteka jen letmým dotekem. je-li však dotyčný dotek nedotknutelný, mohl by být dotčený. doteče co teklo a nedoteče co neteklo. .
Upřímná diskuse klubu PSÍ
A teď na rovinu, milí členové klubu, kdo zvás je -log, -terapeut, -iatr, a kdo –pat.
MASALA
Máte rádi dátá čaj masala/u.
Říkáte jí masala, masála, másala,dátá masala, dáta masala,dátá čaj, dátá, dáta či snad ještě nějak jinak.
Vaříte si ji nebo na ni chodíte do čajovny.
Kupujete nebo si mícháte koření.
Dátá čaj masala
V India marketu mají trička s nápisem masala. Kult nezastavíš.
Cestou domůpřes látku baťůžkudo zad tlačí krabice mlékavůně koření zázvor a skořicekardamomhřebíček bílý pepřčerný čaj vařený v mléce. (ne)existence čichových halucinací.
Boris Vian: LIBERTÉ
Sur le seuil de ta demeure
Sur le plancher reluisant
Sur le boitier du piano
J’écris ton nom
Další slůůůníčkovina
„Život je hned veselejší, když ti za krkem sedí potkan. “
KŘÍDLA
KŘÍDLA
Mám dvě černá křídla
vyrostla zmé hlavy
jednou
SOBOTA ČTRNÁCTÝHO
SOBOTA ČTRNÁCTÝHO
/včerejšek od neděle patnáctýho nebo taky zítřek od pátku třináctýho…/
Na stole (mý) dvě nohy
trocha prachu
ODPLUTÁ
ODPLUTÁ
Nehybně sedíš
snad že nechceš zpřetrhat
to jemné předivo santálové vůně
JE MI BLUES
Jak se mám.
Mám se blues
Kafe mě okradlo o spánek
únavu tu mi však blahosklonně ponechalo
DIKTÁT
Kdyby tu bývala byla nebyla
býložravá bílá hbitá kobyla
nespásla by býlí ani obilínebyli bychom ji byli zabili.
TA NOC
Ta noc
byla kuzoufání dlouhá
možná bych dokázala
nemyslet co děláš
POEZIE Z HLUBIN
Divadlo Neslyším zprostředkovává takřka surrealistickým vizuálně zvukovým experimentem dospělým divákům pohádkové kouzlo a myšlenkový náboj Andersenova příběhu malé mořské víly. Když herci hrají, tančí a mluví rukama, pohyby nenásilně přecházejí jeden vdruhý. Člověku neznalému znakové řeči splývají vjeden působivý celek jevištního pohybu. Voiceband je nahrazen neméně efektním signbandem (rytmizovanou mluvou ve znakové řeči).
MANTRY NA SKLENĚNÉ LOUCE
…příšeří teplo a těžká orientální vůně vonných tyčinek otevřenými dlaněmi hladově vdechuji energii kterou je atmosféra nasycena jako mořská voda solí bubeník buší do mých ušních bubínků bubnuje přímo na membránu mé duše snad je to tím že je buben potažený mou vlastní kůží ach bože ještě trochu zrychli a měkce se přehoupnu přes okraj této reality někam výš mé tělo je jediná resonanční dutina pro tentýž rytmus který uchvacoval naše předky snad před milióny let…
DON’T DREAM IT, BE IT!
Ač je to – vnaší superhypermoderní době Olympií a Nových Špalíčků – knevíře, vBrně existuje i kino, které svou existenci nezaložilo na střelhbitém uvádění zbrusu nové – pokud možno akční nebo stupidně komediální – převážně americké filmové produkce. Vkině Art, věrném svému podnázvu „Pro náročného diváka“, lze zhlédnout i filmy, kterým by slušelo přízvisko „staré dobré“. Například…
Komedie. Parodie.
ANDĚLÉ
Můj anděl strážný zešílel
takže si konečně rozumíme
občas mu vařím meduňku
kozlík je totiž návykovej
ANDĚL NOCI
Na tvůj bledý obličej dopadá cíp kosmatého stínu netopýřích křídel anděla smrti toho co nejraději přichází v noci má tělo krásné dívky stetováním na rameni tvář chrliče anekonečně uhrančivé oči které tě vtahují jako střed mandaly které tě tím víc přitahují čím víc se jich bojíš a ty to víš cítíš chlad zjeho dlaní někde za tvými zády už se ani nesnažíš namlouvat si že nechceš že se bráníš který člověk dokáže bojovat stemnou krásou s věčnýmpokušením s vlastní touhou…
ŠÍLENÁ
že vidím anděly ťukaj‘ si na čelo
a tváří se že prostě neslyší
když tichotiše klepou na dveře
mé ruce pokousané od myší
USMAŽENÁ
Usmažená na tvý pánvi
cítím svý přepálený tuky
místy jsem možná trochu černá
tak už mě vyhoď zpostele
JAK SE MÁM
Potkali jsme se před Skleněnou loukou. Ptáš se: „Jak se máš. “
mám se uragánsky
jsem vnitřně fluorescentní trochu dekadentní a naprosto bezprecedentní
má hlava je vzducholoď plná jasmínové vůně a sladké trpkosti zeleného čaje takže se vznáším pluji vprostoru a čase vláčná ačajovnová
ZIMA
Tak nějak padla na mě zima
jak holubí trus na rameno
prý máme tady mírné klima
kdo tomu sakra dával jméno
MYŠI-FI
Myšel stála ve vaně, holila si nohy a zpívala nějakou ultrazvukovou píseň. „Škoda, že mí pramyší předkové nepatřili kplemeni nu-nu,“ posteskla si, jako už tolikrát, když si dvojbřitým holítkem vykouzlila pod kolenem dvojici krvavých čárek.
Přešla do kuchyně, zalila instantní kafe všálku vodou zrychlovarné konvice aotevřela bulvární plátek. Do očí ji uhodil palcový titulek: „Zpěvačka Mysha si nechala kupírovat ocas.
Z E L E N Ý O Č I
Země je deska a táhnou ji sloni…Slunce se kolem ní točí a točí…včera je dneska aletos je loni…a láska má obrovský zelený oči…z cédéčka zpívá pan Karel Plíhal… kterého si příliš vážím než abych mu mohla nevěřit…nahlížím tedy lásce do očí avidím…rostou vnich stromy a víno a tráva…voňavá tráva…lehnu si do ní avtu chvíli vím…čas není…protože vněj nevěřím…zavírám oči a skrze tropickým horkem se vlnící vzduch vidím vafrickém pralese změť stonků a listů…přepestré motýly… květiny…krajty a liány…tygry aorchideje…papoušky…kolibříky…létají… krouží akřičí atančí…mávají křídly…jejich tak rychlý pohyb mění je vbarevné šmouhy… pohyblivé abstraktní obrazce se samy skládají vsecesní plakát…v pozadí srozetou…svitráží rytmicky zdobenou půvabně zauzlenými těly hadů svyplazenými rumělkovými jazýčky…ruce alegorické krásky klidně oddechují na řvoucí hlavě divoké šelmy…adívka ožívá užaslá vlastní proměnou…šátek uvázaný po antickém způsobu kolem jejích boků vměkkých serpentinách splývá až kzemi…až kštíhlým listům krášlícím stonek zelenokvěté rostliny v popředí. vlasy tak náhle osvobozené od nehybnosti a záhy podřízené rozmarům větru tvoří nekonečný ornament… ušlechtilé linie zhmotňující eleganci přelomu tak nedávných azároveň dávných století…výpověď o době vpodobě jejího milovaného šperku…nahlížím blíž do smaragdových očí avidím…rostou v nich stromy a víno atráva…voňavá tráva…lehnu si do ní a vtu chvíli vím…čas není protože vněj nevěřím…divoký vzduch se chvěje avlní…na nebi obrovské plachetnice míjejí plující oblaka…možná to ani nejsou mraky…jen stáda astáda červeně strakatých krav…běží za nimi…jdou jedna za druhou jak stovky vagónů…do jednoho znich nastoupím a u okna je místo… venku se sněhobílé domečky sčervenými střechami navlékají na šňůru rezavých kolejí…nahatě růžový vesnický kostelík…louka…pastvina střídá les…míhají se pole avinice mírumilovně spočívající vedle sebe…kivi aoříšek…karamel apistácie…kaštan asmaragd…mahagon ioliva…bronz…měď ačokoláda…na jediném manželském loži…mlha vše přikrývá…skutečnost spočívá vkonejšivé náruči cukrové vaty…tolik sváteční pochoutky…den se jen zasněně protahuje vpeřinách hýčkaje své paprsky pohledem plným obdivu…svět není hranatý…svět je žensky oblý…oble ženský…jako mateřské objetí…křehkou průsvitnost líné pastelové záclony propichuje špičatý vrcholek pastýřky Eiffelky…delikátní krásky…její vzpřímenou hrdost na kosmopolitní vlastenectví…na historickou modernost…na malebnou čilost…na svoji francouzskou národnost…její stydlivě drzé sebevědomí se spečlivou cudností iobscénní výstředností zároveň halí ve futuristickou poezii studeně kovového krajkoví…a vlak se pomalu začíná rozplývat… bledne a mizí…roztává jako sníh…rozpouští se vřece…skláním se khladině aSeina je zelená…zelenooká…rostou vní stromy a víno atráva… voňavá tráva… lehnu si do ní avtu chvíli vím…čas neexistuje…protože vněj nevěřím…vzduch těžkne orientální exotikou…vonná tyčinka vysílá výzkumné sondy do všech koutů temného salonku…světlo se nesměle krčí kolem svíčky…nemá chuť pustit se máminy sukně…je mu tak dobře…mističky slastně nastavují glazované útroby průsvitným mokrým polibkům chladnoucích jezírek čaje…konvička jen tiše zahřívá červený čínský znak na černém podnose…vždyť její hubička neumí promluvit… bambusové ouško však není hluché… odklápím víčko…chci nahlédnout do studny pod ním ukryté…a ta je zelená… zelenozelená…rostou vní stromy avíno atráva…šťavnatá tráva…lehnu si do ní avtu chvíli vím…čas není…protože vněj nevěřím…a můžu konat zázraky… kdybych jen chtěla…ale proč…co měnit na bílých slonech… táhnoucích Zemi…na lásce… která má obrovský zelený oči…zelený oči …
ČERNOČERNÁ
…leštěný onyx hrůzně se blýská tisícem zvířecích očí když pohodíš hlavou havran zamává křídly tvé vlasy se po polštáři rozlévají jako sépiový inkoust bezhvězdná noc dýchá do okolí sytou auru z ebenu a tuše černější než rozšířené zornice všech ksmrti vyděšených za noční bouře černější než černost černé ovce vostrém kontrastu kbílému stádu… ty černočerná.
MONIKA PORCELÁN MONIKA MLÉKO
Znáte Moniku, co kouká žirafíma očima. Je Pařížankou, aniž o tom ví. Aniž o tom kdokoli ví. Jen já a pan Guillaume.
DVAKRÁT TOLIK
Každý z nás jistě důvěrně zná ty zabité víkendy, večery a – v horších případech – i noci strávené pouze v exklusivní společnosti nějakých – jistě neskonale záživných a srozumitelných – učebnic, litrů čaje anezřídka i úporných – všudypřítomným zákonem schválnosti přivolaných – bolestí zad, hlavy, zubů či čehokoli podobného. Aprotože jednou z nejoblíbenějších lidských činností je odkládání jakýchkoliv nepříjemných povinností na poslední chvíli – vždyť předtím ještě NUTNĚ MUSÍME zajít do kina, projít se s milovanou bytostí vparku, shlédnout v televizi důležitý fotbalový zápas, telefonicky pokecat s kámošema, nastudovat módní trendy na letošní zimu, poslechnout si nové cédéčko starého slavíka, vyzkoušet cizokrajný recept na exotickou pochoutku, uklidit, koupit si plavky, navštívit zbrusu novou kavárnu za rohem, důkladně ochutnat letošní burčák a užít si nějaké to odpoledníčko sladkého nicnedělání…. – obvykle nechybí napětí blízké usedavému pláči, infarktu, hysterickému záchvatu či nervovému zhroucení.
Když jsem jednoho dne – tedy, přesněji o půl jedné ráno – seděla – téměř na pokraji zoufalství – už sedmou hodinu nad šesti maturitními otázkami z angličtiny, pijíc už třetí litr zeleného maté, na mysli mi tanula jediná věta.
K PRINCIPU TYGRA
“Tygře, tygře planoucí…” – díky panu Saroyanovi snad všichni známe Blakeovy verše. Uchvacující. Fascinující. Znepokojující.
OLIVY
Jednoho dne jsem dostal chuť na olivy. Co vám mám povídat, prostě se mi zachtělo dát si ty malé nakládané olejnaté peckovičky vmoderním odstínu zeleně či elegantně černé, dozrálé na malebných subtropických stromech, které tak utěšeně rostou, kvetou a plodí uazurově modrozelenkavého moře pod paprsky jižně hřejivého slunce za osvěžujícího povívání vlahého vánku… A zmiňovaná touha se ozvala s nesmírnou naléhavostí. V samoobsluze jsem dlouho stál a přemítal před regálem plným skleniček, konzerv i igelitových balíčků se španělským i řeckým, zeleným i černým obsahem bez pecek, smandlemi, s papričkami… Nakonec jsem si k pokladně odnášel protáhlou skleničku plnou černých oliv, a hned, jak jsem vyšel zobchodu, jsem odšrouboval víčko, abych okusil kýženou pochoutku. Neodradil mě ani neočekávaný slaný pach připomínající nasbírané mořské škeble, které jsme před uložením do kufru zapomněli umýt.
PRÁCE SE ČTENÁŘEM
Když mi – coby studentce gymnázia – nastal čas rozhodování ”co dál”, na celé čáře vyhrála knihovnická. Tedy Vyšší a střední odborná škola informačních a knihovnických služeb v Brně Řečkovicích. Díky kamarádce, která navštěvovala maturitní ročník zmíněné instituce, jsem vden otevřených dveří měla nejen možnost zhlédnout interiér budovy, ale také jsem se zúčastnila jedné vyučovací hodiny předmětu Práce se čtenářem. Ukázněně jsem usedla do poslední lavice udveří, jsouc připravena – oproti svému tehdejšímu zvyku trávit co možná největší část vyučování čtením pod lavicí, v některých předmětech i drze na lavici – bedlivě dávat pozor.
Dvě útlá zápěstí
Dvě útlá zápěstí v tanci na ostří nože křičelas jen ach bože šílená bolestí . . . .