Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Stál tam, ve stínu starýho stromu a díval se svět. Zklamaný lidmi, zklamaný sám sebou, ale neplakal. Nad hlavou mu proletěl pták, černý a zlý - tak mu alespoň připadal, zlý. Zlý jako všichni a všechno kolem.
Odhodil nedokouřenou cigaretu. Žádná škoda, pomyslel si. Ani se nenamáhal ji uhasit. Pozoroval, jak od ní pomalinku chytlo malé, suché stéblo trávy. Nelitoval ho. Tak by měl skončit každý, každý, kdo žije, každý, kdo chce žít a hlavně on.
Stéblo pomalu dohořelo a bylo to vše, co tak mocný živel, jako oheň, dokázal zničit. To je vše? Zuřil, ale ani ho to nepřekvapilo. Na tomto světě je vše nanic. I on si připadal naprosto zbytečný. Podpálit všechno, to by bylo v pohodě a to, co on zrovna potřeboval.
Odhrnul si vlasy z čela. Protivnej vítr. Z kapsy vytáhl zapalovač. Možná se nudil, možná potřeboval mít pocit, že má nad něčím moc. Pozoroval modravej plamínek a mračil se. Co se to s tím světem stalo? Co se to stalo s ním?
Dřív byl šťastný, tak proč nemůže být i dnes? Asi si to nezaslouží, dost si toho nevážil. Nevážil si svého štěstí a lásky, kterou dostával. Nechtěl ji, možná se jí i bál. Teď už mu nechyběla. Přál si jediné, zemřít. Ano, zemřít a narodit se jako nový, lepší člověk.
Někdo nahoře ho měl nejspíš moc rád. Pár dní nato uhořel ve svém bytě. Snad je teď šťastnější.
Písmák