Herm a Dracouš

den byla Hermiona pořádně rozladěná. Nic se jí nedařilo. K všeobecnému údivu benyla tuto hodinu nejlepší v přeměňování, ale Parvati. Učili se zrovna přeměnu z koštěte na strom. Udělala sice krásnou mladou lipku, jenže co to bylo oproti Parvatiinu snad 100 letému dubu. Neodpustila si alespoň poznámku :“No jo, to je ten odraz duše.“
Po ní se sice pár jejích obdivovatelů zasmálo, ale to jí na náladě nepřidalo. Navíc ještě dostala z minulého testu z lektvarů 48 bodů z 50. Byla naštvaná na celý svět. Pokoušela se odreagovat knížkou, ale absolutně se na ní nesoustředila. Tak si vyšla ven se projít. Pořád se ne a ne odreagovat. Začala poklusávat, klus se změnil ve cval a cval ve zběsilý sprint. Místo požadované úlevy cítila jen střašnou únavu.
Druhý den jí bolelo celé tělo. Trvalo jí velmi dlouho, než přišla na to, co jí schází. Byl to sex - Nejzákladnější lidský pud.
Uvědomila si to až po divoké onanii v přestávce mezi přeměňováním a lektvary. Na nějaký čas se uklidnila a byla zase ta stará ochotná Hermiona. Jednou, když si vybíjela vztek nad svými výsledky na zdi ve čtvrtém patře tak silně, že se jí podařilo schodit 2 obrazy, si „vykopala“ u Snapea školní trest. Celá navztekaná šla „růčo“ čistit zkumavky.. Když už jich bylo přes 50, začala se nudit. Jen tak ze zvědavosti než ze skutečného zájmu začala šmejdit po skříňce s ingrediencemi. V tom si všimla prázdného pergamenu.
Normálně by se po něm ani nepodívala, ale upoutal jí roh pergamenu, kde byl nakreslený hadí jazyk. Bez rozmyšlení pergamen vzala a asi o vteřinu později za ní stál Snape a už jí vyháněl z jeho učebny.
Hermioně bylo jasné, že pergamen skrývá nějaké tajemství . Dlouho se mořila s jeho odtajněním. Když už vyzkoušela vše co znala, všechna zaříkadla i výpary z lektvarů tak na to přišla. Právě vylévala další substanci a vařila vodu pro další a v tom jí napadlo, aže by na to mohla stačit i obyčejná voda. Světe div se tajemství bylo odhaleno. Na pergamenu stál vzkaz :

Dnes v 8 patře ve 3. učebně zleva
S.
Ps : škrabošky s sebou

Do Hermiony vjela nečekaná zvědavost. „Kdo to asi psal? S..S.. to mi nic neříká. No je jasné, že tam půjdu. Když se mají mít škrabošky, tak mě to úžasně skryje.
Hermiona se nemohla netrpělivostí ani pořádně soustředit.
Končeně skončilo vyučování a ona se mohla převléknout do svého černého neutrálního hábitu (co kdyby ti tajnůstkáři Nebelvíru zrovna neholdovali) a šla. V místnosti bylo plno. Všechny postavy byly rozestoupeny kolem sedmirameného svícne s černými svíčkami.
Všichni se podívali na nově příchozího a jen bezeslova jí pokynuli hlavou. V Hermioně se pomalu ozýval hlas strachu. Tohle vypadalo nanejvýš divně.
Snažila se někoho rozpoznat, ale to bylo přes škrabošky nemožné. Když už se jí zdála dlouhá chvíle, tak se odněkud za jejími zády ozval hlas: „Vítejte nově příchozí i staří známí stoupenci. Jsem rád, že vás tu mohu přivítat a seznámit vás se sektou Hadích jazyků. U nás nepoužíváme normální jména. Užíváme pouze přezdívky, které dostanete při slavnostním zasvěcování.
„Coo? Slavnostní zasvěcování? No bože můj to sem neměla v plánu.“ Uvažovala v duchu Hermiona.
Má někdo nějaké otázky než zahájíme?“Jo já mám dotaz“. Hermiona se otočila a uviděla jen šedavě modré oči koukající ze škrabošky. „Ano, ptej se.“ Odpověděl mistr. Chtěl bych vědět, proč mají někteří takové divné runy na hábitech.“ Několik přihlížejících se na sebe významně podívalo. „To se dozvíš, až bude čas. Ví, že je to otřepaná fráze, ale jinak bys přišel o dobrou čtvrtinu zážitku. A věř mi, z tohohle okamžiku ztratit byť jednu setinu by byla velmi bolestná ztráta.“ Pár „označených“ souhlasně přikyvovalo.
Myslím, že můžeme začít s obřadem, takže jestli už nikdo nic nemá..“
Mistr vytasil na stůl 3 baňky různé barvy. Jedna byl černá, druhá červená a třetí byla zbarvená do medova.
„Všichni nováčci přistupte blíž.“ Zavelel mistr.
Hermiona cítila, že má srdce až v krku a kdyby snad vydechla, tak jí asi vyletí. Zdaleka nebyla jediná. Viděla, že ani ostatní nepřekypují sebedůvěrou.
Obklopili kolem dokola mistra a ten jim nalil do útlého poháru, který měl lehce nazelenalý odstín.
„Opakujte po mě. Arante aranto de Antikristo. Via noe Satanie un se spiritus la serrenisima. Slasto tjelesno, fiel! Teď pozdvihněte číši a nepatrně si smočte jazyk v nápoji.
Dívka s nepoddajnými vlasy pocítila chuť svého nejoblíbenějšího mudlovského alkoholu. Tato Sangrie chutnala, jako kdyby jí umíchali sami bohové. Byla skvělá. Rozhlédla se kolem sebe a viděla, že i ostatní se mlsně oblizují.“ No tak zatím je to přímo skvělé. Jestli se to dál ponese v tomto duchu, tak bude jeho zarytou členkou“ Pousmála se Hermiona sama pro sebe nad touto myšlenkou.
„Nyní vypijte pohár až do dna. Nikdo neprotestoval a všichni se dali do pití. Pili, pili, pili, ale nemohli se dopít dna. Pohár byl začarovaný, takže místo aby vypili decky 2 vypili hned 4. To se samozřejmě odrazilo na jejich náladě. Atmosféra se uvolnila a všechno bylo ještě lepší, když se odněkud začala linout hudba. Ne jen tak ledajaká. Přímo pekelná kombinace tvrdého rocku a techna přikořeněného trochou hipecu. Na tohle tancoval každý. Každý si v ní našel něco, co se mu líbilo.
Po chvilce tancování se Hermiona jen tak letmo podívala ke stolu, kde byli položené poháry. V tom uviděla, jak mistr nenápadně přilévá každému do jeho pohárku trochu černé tekutiny. To jí začalo zajímat. Poté, co všem nalil, viděla, jak schovává flašku do potemnělého kouta, který jí schoval naprosto dokonale. Hermiona se nenápadně vzdálila a šla přímo k láhvi.
Vytáhla jí ze skrýše a přečetla si etiketu, na které stálo :
ÚPLNÝ ODBOURÁVAČ ZÁBRAN

„Ale to je trestné!“ Pomyslela si Hermiona. To by se takhle nemělo nechat! Musím to…ale co musím? Bože, dyť to není moje starost. Já si teď chci jednou v životě užít a na ostatní kašlu.“ Jen co utichly její myšlenkové pochody, ve kterých se bila její starostivost s výbuchem touhy po volnosti a nějakém vzrušení…
Nakonec Hermiona neodolala a z plna hrdla se napila.
Nakonec Hermiona neodolala a z plna hrdla se napila. Cítila, jako kdyby jí někdo pustil žilou. Kdyby se znovu narodila. Všechna ospalost i mrzutost byly ty tam. Cítila, že teď je čas si něco užít a hlavně něco zažít.
Vplula přímo doprostřed kruhu tancujících. Ti jí odměnili hlasitým potleskem. S narůstajícím počtem vypitých pohárů se stupňoval i chtíč. Všichni byli v takové ráži (hlavně Hermiona), že už padaly svršky. Dívka s neučesatelnými vlasy si zlehounka začala rozepínat hábit, hned po něm si svlékla top a do šera zazářila její jasně červená podprsenka.
Pánské osazenstvo jásalo a chtělo pokračování. Majitelka dráždivého prádla se nenechala dvakrát prosit. Přitom si ani nevšimla páru mlsných očí, které pozorovaly každý její pohyb. Nebyly ale jediné. Hermiona se ladně vlnila do rytmu hudby a její smyslnosti málokdo odolával.
Přítomní pánové si pozvlna začali rozdělovat slečny a podle toho se jim začali dvořit. Černá vystřídala červenou. Každému nově vytvořenému „páru“ nalil mistr po okraj poháru červené tekutiny. Ta působila jako mocné afrodiziakum na oba. Nemohli se udržet. Taková byla jejich chuť na sex. Parket se pomalu, ale jistě vyprázdňoval. Hermiona si dál tančila své svůdné tance a zatím nic jiného nevnímala. Blížil se k ní jeden nováček, jenže mistr (ten večer už po 8.) rychle „lovci“ přihrál jinou „kořist“ se slovy : „Ta červená dáma bude moje.“
Čas plynul a muzika pomalu doznívala. Ona „dáma v červeném“ na chvíli přestala tančit a podivovala se, kdo zastavil hudbu. Tuto hudbu vystřídala jiné tóny. Tóny vášně. Ode všad se ozývaly samé slastné vzdychy. Hermiona pomalu obcházela páry.
To, co viděla, jí čím dál tím víc rozpalovalo. Zjistila, že tu platí jen jedno pravidlo a tím byla škraboška. To bylo pevně dané. Přišla na tolik poloh, které by si nedovedla představit ani ve snu. Ovšem dívala se na ně se zájmem. Vzrušovalo jí to. Ráda se dívala.
Když už si myslela, že to nevydrží a půjde si udělat na toaletu dobře, čísi ruce jí začaly masírovat šíji. Zvláčněla a vychutnávala si skvělý pocit. Po chvíli ruce začaly pomalu klouzat dolů. Hladily jí ńadra, sjížděli na holý pupík a k rukám se přidal i jazýček, jenž začal dorážet na její lalůček.
Hermiona byla stále otočená k dotyčnému zády. Nemohla to vydržet. Chtěla se otočit, servat z dotyčného veškeré oblečení a provádět to, co dělali všichni. Nedovolil jí to. Při sebemenším náznaku jí něžně přinutil zůstat zády. Ona zatím začala cítit stále intenzivnější vůňi Patchule a vanilky, která sálala z jeho rozpáleného těla.
Jen ztěží držela své emoce na uzdě. Když jí začal svými prsty kroužit okolo nejintimnějších míst, tak se neubránila vzdechu drajícího se z jejího hrdla. Tlak zesílil a prsty byly stále smělejší. Dokonce už letmo zajížděly za její černě krajkovaná tanga.
Chtěla se otočit, musela se otočit. Výbuch emocí se nedal rozumně regulovat. Tentokrát jí v tom dotyčný ani nebránil. Začala ho divoce líbat. Přitom zajížděla pod jeho oblečení a ž došla k jeho propracovaným svalnatým ramenům. Podle intenzity dráždění mu zarývala nehty do kůže. Cítila, jak se mu to líbí. Přitom začala zkoumat i jeho spodní část těla. Byla překvapená, když ucítila něco tak tvrdého, malého, ale úžasně tvarovaného. Zadek neznámého jí jednoduše nadchl. Ani nevěděla přoč, ale měla chuť se do něj zakousnout a okusit jeho tvrdost na vlastní zuby.
Zatímco si pohrávala s touto myšlenkou, neznámý nelenil a už se dotýkal jejich rozpálených genitálií. Náhle Hermiona ucítila něco, co jí vnuklo myšlenku jak je opravdu velice dobře vybavený…
Při přejíždění jejího klitorisu ucítila stříbro. Cítila, jak jí stříbrný prsten dráždí. Měls tvar přesně na její centrum slasti, které přímo vybuchovalo pod potlačovaným orgasmem. Věděla, čí to byl prsten. Patřil mistrovi. Viděla ho, když byl slavnostní přípitek.
„Aha, proto je to mistr.“ Uvědomila si, když se na ní navalila další lavina slasti. Ještě chvíli zkoumali svá těla, až se jejich průzkum plynule přešel v soulož. Hermiona neměla na rozdíl od něj zkušenosti se sexem. Nebyla panna, ale královna postelí také ne.
Kupodivu do ní pronikal velmi jemně až jí to samotnou překvapilo. Dělal jí přesně to, co chtěla. Jestli existuje sexuální ráj, tak prudce knock knock knock on heaven door.
Začal jí dráždit neuvěřitelným způsobem. Nejdřív pomalu přirážel. Zrychloval přirážení a když už Hermiona skoro dosáhla vrcholu, přestal. Asi po 5 vteřinách začal znovu. A zase utnul těsně před vyvrcholením. Když už to udělal potřetí, tak to rozvášněná Hermiona vzala do svých rukou. Ve chvíli, kdy chtěl přestat, ho chytla za boky a 4 prudkými tvrdými pohyby se dostala do ráje.
Orgasmus působil jako jaderný výbuch. Byl to její nejemotivnější zážitek za celý život. Chvíli ještě ležela a užívala si doznívajícího pocitu.
Jakmile se vrátila do reality a podívala se na hodiny, s úlekem zjistila, že se 5. hodina blíží ke konci. Začala si rychle upravovat své svršky, zamumlala jakési „takzasněkdy“ a už už chtěla zmizet. Mistr jí ale na poslední okamžik zadržel se slovy : “Když budeš cítit zvláštní brnění na ty-víš-jakých místech, tak budeš vědět, že se koná další sraz. V kolik a kde se dozvíš obvyklým způsobem pomocí tajného svitku. Na rozloučenou jí ještě políbil a Hermiona upalovala k dámským nebelvírským sprchám. Měla štěstí, protože všichni spali, a tak měla volnou cestu.
Ve sprše si celou noc přehrávala ještě jednou. Neustále byla plná dojmů a pocitů. „Ještě že je dneska pátek.“ Oddychla si. Jakmile se začala oblékat, do sprchy přicházeli další prefektky.
„Ahoj Herm, co tak časně? Snad si to zase nepřehnala s učením?!“ Hermiona se jen potutelně usmála a odpověděla : “Hojky Hann. Ne, ne jen jsem se šla ráno napít a už sem neusla, znáš to..“
Když vycházela ze sprch, tak na ní akorát mávali Ron s Harrym. Usmála se na ně a společně zašli do Velké síně.
Celý den se Hermioně dařilo, jako už dlouho ne. Konečně to zas byla ta stará dobrá premiantka Hermiona, na kterou byl každý zvyklý. S každým se zas normálně bavila a byla v pohodě.
Příští pátek na to, měli poslední hodinu lektvary. Byl pátek, všichni už se cítili unavení a pomyšlení, že tu musí trčet, když venku krásně svítí sluníčko jim na náladě nepřidalo. Snapea to ovšem nezajímalo. Nestrpěl ve svých hodinách jakýkoliv byť jen sebemenší náznak vyrušování. Zrovna míchali lektvar zapomění, když se Harry domlouval s Ronem na zítřejší famfrpálový zápas. Snape toho samozřejmě využil a ke strženým bodům je navíc rozsadil. Harryho posadil dozadu ke Zmijozelu na Dracovo místo a Rona vsunul mezi Crabba a Goyla. Draco sice prskal, jenže to profesoru vadilo jen pramálo.
Hermiona byla opravdu velice „šťastná“, že se vedle ní posadí nekorunovaný princ Zmijozelu. Snažila se na to nemyslet a myšlenkami se toulala co nejdále od lektvarů. Z příjemného snění jí vytrhl velice nepříjemný hlas, výjímečně nepatřící profesoru Snapeovi.
„Hej, mudlovská, podej mi 2 listy z netýkavce a hoď s sebou.“ Hermiona chtěla mít pokoj a nevraživě po něm mrskla požadované ingredience. Malfoy je zručně zachytli bez náznaku slov díků. Najednou se v Hermioně vyklubala hrozivá myšlenka. “Ježiš marjá, co když ten, s kým sem spala nebyl nakonec Malfoy? To bych asi nepřežila. Jediná věc, jak můžu mistra poznat je podle prstenu. Musím se mu podívat na prsty.“ Snažila se Dracovi podívat na ruce, ale měl je schované v hábitu.
Náhoda stála při Hermioně a arogantní blondýn se začal hlásit. Stačila mu bleskově prohlídnout pravou ruku. K její úlevě na ní žádný prsten nebyl. Nastala možnost podívat se i na jeho levici, když přidával do lektvaru svízel. Také nic. Od té doby byla Hermiona naprosto klidná a Draca vedle sebe si přestala všímat. Stejně jí na mysli vytanula vzpomínka, jak viděla čísi blond vlasy, jenž padaly do zamaskovaného obličeje jedné krátkovlasé, hnědooké zrzky.
Chvíli byl klid. Jenže v tu náhlu se z Dracova jindy bezchybného lektvaru začaly sršet jiskry ne nepodobné svářečce.
Draco vypadal, jako by se ho to snad ani netýkalo a dál zamyšleně hleděl do blba. Až když mu jiskra propalovala hábit, probral se ze svého zasnění.
„Evanesco, Evanesco!“ Volal zoufale marně. Na podivnou substanci to nemělo sebemenší vliv. Došlo to tak daleko, že se ozvala dutá rána a výbuch.
Malfoy odletěl 2 metry od kotlíku. Všichni se kolem něj seběhli, zatímco Snape likvidoval nebezpečnou tekutinu.
K Dracovi se skláněla Pansy a vzala si jeho bezvládnou hlavu do svých rukou. Byl evidentně v bezvědomí. Začala ho hladit po tváři a jen stěží zadržovala slzy. Hermiona, aniž by věděla co dělá, k němu poklekla a zašeptala : „Vire via live“. Po tomto zaklínadle sebou Darco škubl a probral se. Při tomto trhavém pohybu mu vyklouzl řetízek, který měl na krku. Hermiona zesinala. Pohupoval se na něm stříbrný prsten.

---