Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRADIO
Autor
Open
"Podej mi to pivo z lednice, Laďo."
"Hmm, tady ho máš. A chceš ještě něco? Abych pak nemusel vylízt z pelechu."
"A co tam ještě je?"
"Zbytek točeňáku."
"Tak to sem přihraj."
Láďa Mirce podá i tvrdý chleba a zaschlý obal od hořtice.
Klid. Mají všechno.
Zaleze k ní.
Jí to nedá a nakrájí točeňák na kolečka. Poskládá je dokola na talíř. Vymyje z nádobky na hořtici kousek žlutohnědosti doprostřed talíře. Chleba se taktak dá rozkrájet, snaží se o tenké plátky.
Tak. Leze k němu.
Přecejen je začátek jara, venku zima a v jejich bytečku s nezaplaceným inkasem jen o trochu teplej.
"Můžu?"
"Můžeš."
Mirka vezme z pod postele radio. Obřadně ho položí na peřinu. Zkontroluje, jestli jsou uvnitř všechny baterky. A ladí.
Oba zbystří.
"Slyšíš něco?"
"Ne."
Pokojíkem se rozléhají hluboké zvuky nízkého pásma.
"Možná medvědi", znejistí Mirka.
"Jeď dál", nebaví to tam už Láďu.
"Dobře", zobne si točeňáku Mirka.
Pomalu točí knoflíkem. Zvuky se mění.
"Stanice!" Poslouchají. Někdo zpívá.
"Máme starou nafintěnou alobalovou krávu"
"Tak jedem dál."
Ozývají se o něco ostřejší a vyšší tóny. Přes praskání a prskání k nim dolehne klouzavý až kluzký zvuk jazyka s papouščím "er".
"Jé", vydechne Mirka.
"Víš co říká?"
"Ne", je zvědavá.
"Že poznal co je život a teď může v klidu odejít."
Oba dva - ale Mirka víc - myslí na jejího otce, který s ní asi takhle pár prvních let hovořil, než od ní odešel a vrátil se zpátky do svojí země. Když doplavou ve vzpomínkách na břeh, sebere jí Láďa šetrně rádio a točí poomalu knoflíkem sám.
"Hele, bubny, takhle bouchal do sudů starej dědek Šamanisko, než se jednou nevrátil."
"Možná, že jsme mezi dvěma frekvencema" protáhne se Mirka.
"Né, poslouchej."
Mirka vezme přístroj opatrně do rukou a úplně neznatelně se dotkne knoflíku. "Ten by mi dal, kdyby to zjistil" říká si.
Prskání je teď ostré a občas do něj jakoby vlítne nějaké slovo. Láďa o posunu ví a nezlobí se, konečně kvůli tomuhle s tím dneska začali. Po několika minutách přestávají původní zvuk vnímat. Slyší jen tichý, měkký a jemný hlas:
"Andělé 312 a 313, jaké pro mě máte dnes noviny?"