Doteky tíživé múzy II.

hezky napsaný, takový výkřik a nebo spíš zašeptání do tmy

Je to hezké. Já mám spíš problémy se znitřelými jitry. Když ráno zaspím, a při oblékání toho jitra se sebe dotýkám, také vím, že nikdo jiný než já mě nemá rád. Rozhodně ne ten den. To byla jen taková parafráze. Tip dám prvnímu dílu.

Kéž bych to mohl říci tak jistě ...

Krásné, jemné, hřejivé... ...jak málo slov stačí k vyjádření všeho... *

čím víc má člověk rád sám sebe (v pozitivním slova smyslu, nikoli sobectví) tím větší prostor vzniká pro lásku k druhým, myslím si...

Člověk musí poznávat i sám sebe,někdy je to i užitečné,když sám sebe podpoří a nepropadne depresivním stavům.I za cenu sebelásky.

uff uff... tolik hloubky a citu v pár řádcích... *!

hmmmm... *

Silly, nic ve zlém. Nejsem oprávněn soudit, jestli jsi sobec nebo ne, neznám tě. Spíš jsem tě chtěl upozornit, že je nebezpečné v sobě hledat lásku k sobě. Často nám přílišné vnímaní a reflektování vlastního citlivého nitra může zabránit ve vnímání a reflektování citů ostatních lidí.

Vyjane, mozna to znas, takovy pocit spjaty s depresi, pocit, ze te nikdo nema rad... ty doteky jsem objevila ted poprve a docela me jejich existence zaujala :-) Jinak si myslim, ze je dobre, kdyz clovek zvlada vnimat oboji, nitro sve i cizi... zamku, jsem rada, ze se libi... :-))

Vyjane, asi jsi nepochopil, nejsem sobec... nebo jsem nepochopila ja

Jak prosté .. jak krásné : - )

Pěkné působivé,dávám TIP.

Taky si myslím, že je sebeláska nejspolehlivější. Sobec je každý, kdo má sebe radši než mě (pardon, mé zjitřelé nitro).

Ano, pusobive, vystizne..