Živel

Vítr vzívá bohy bouře

oheň v dálce jak stoh vzplál

vichr smýká s oblaky kouře

teď pohraje si pohrom král

Na prsty píská meluzína

ve škvírách špínu prohání

na vrcholcích hor zavládla zima

vichr tmu do údolí zahání

hrom v dálce práskl do koní

blesk kamarád jde za ním vzápětí

ohromná mjoc se v nebi uvolní

přesto vytváří se zvláštní napětí

Příboj do skalisek naráží

vlny bouří jak smyslu zbaveny

a tornádo se svou stráží

rozráží skály v kameny

Ze střech jen třísky mizí

sklo z oken drnčí, rozlétá

v podzemí vznikla síla ryzí

co život po zemi rozmetá

Nezůstává kamen na kameni

nářek po kraji se rozléhá

lidští vrazi zůstávájí zahanbeni

to skutečná msta na lidi doléhá

Leč - jak náhle zmizel z kraje klid

tak země ve vteřině ztrácí hlas

to před živlem poklekl všechen lid

o skončení té hrůzy prosí zas....