Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senecháme se
22. 04. 2005
2
0
802
Autor
Diletantka
Pořád čekám na svou lásku bez příchuti,
která mě nebude do ničeho nutit
která mi bez řečí dovolí
kdykoli si myslet cokoli
nebude mě dolem horem
silou tlačit do svých forem
necháme se prostě žít
jak jsme, ne jak máme být
To je skvělá báseň :-)... žít a nechat žít. Škoda, že tak neuvažují všechny ženy. Moje zkušenosti ukazují spíše na jejich touhu žít, ale nenechat žít... snažit se měnit vše k obrazu svému, o kterém ale není zcela jasná nebo stabilní představa. Je to zcela revoluční, proto dávám tip.
..tak to pak neni láska, ale Mnichovská dohoda....nebo tzv. Zlatá klec z Tichý dohody vod Kazana....(která mi bez řečí dovolí/kdykoli si myslet cokoli(/)...telenovelka možná.