Planeta Iremae 3 - 18. kapitola

Tak pro změnu nějaký pokus o bitvu. Není to moc propracované, neboť to \"odráží autorův cíl vytvořit co nejrychleji kostru celého díla a to pak zpětně upravovat\" :-)

18. Přepadení

  Přihodil poleno do ohně, z kterého pak vylétlo množství jisker. Sedl si na druhou stranu ohně, aby si prohřál i druhý bok. Hlídka byla teprve v polovině, ale Richard se nenudil. Přemýšlel. Již dlouho hodnotil informace, které doposud získal, uvažoval o alternativách a dalších krocích. Bylo toho opravdu dost. Zaposlouchal se do šumění lesa a zavřel oči. Věděl, že mu implantát znemožní usnout. Chvíli mu taky trvalo, než přesvědčil Zandila, že je díky tomu schopen držet hlídku stejně dobře jako on, nebo Janis. Raději je nezatěžoval ani základními technickými detaily. Bylo to také pro jejich dobro. Vítr pohupoval korunami stromů a připomněl mu rodnou planetu. Podobností tu bylo opravdu hodně. Z příručního počítače náhle přišla zpráva, že byl rozpoznán neobvyklý zvuk v jisté vzdálenosti na severu. Nasadil si dalekohled a v režimu termovize se mu podařilo v dálce rozpoznat ze severu se blížící dvě skupiny postav.

  “Někdo se blíží,” vysvětlil ostatním když je vzbudil. Nepřítel se blížil velmi pomalu, z čehož bylo možné soudit, že je hodlá překvapit. Hobit, který se jim dříve představil jako Jonty, si hned jak se probral, vzal luk a vytratil se do lesa. Richard si sedl zpátky k ohni a připravil si k ruce svůj meč a aktivoval energetický štít. Občas zaslechl tichý elektrický praskot, to jak si Janis a mág připravovali kouzla. Richard poznal, že nepřátel je 10 a cítil, že dva z nich jsou zaklínači. Nedovedl si ten pocit vysvětlit. Jednak nikdy žádného zaklínače nepotkal, pouze o nich četl v knihách univerzitní knihovny a také tento pocit nepoznal žádným známým způsobem. Uchopil meč pevněji do ruky. Na analýzu pocitů bude snad dost času později a pokud nepřežije, tak mu to může být stejně jedno. Nepřátelé se rozhodli zaútočit ze dvou stran a rozdělili se. Vše začalo velmi rychle. Obě skupiny nepřátel se rozběhly zároveň k táboru a zaklínači hodily na tábor omračující kouzla. To však již bylo kolem táboru vztyčeno ochranné magické pole, takže nedosáhli naprosto žádného účinku. Richard mečem odrazil šíp a vyřítil se proti čtyřem bojovníkům, kteří tím byli poněkud překvapeni. Očekávali, že jej šíp zabije a že budou mít práci spíše s čarodějem. Dva z nich zabil okamžitě, zbývající po velmi krátkém boji.

  Na poslední chvíli uhnul před magickým znamením, které na něj vrhnul zaklínač, který doposud stál opodál a snažil se prolomit magický štít. Richard přiskočil k zaklínači a bleskovým úderem jej zasáhl do hrudi. Okamžitě se otočil a rozběhl se pomoci zbytku družiny se zbývajícími pěti útočníky, kteří se snažili prorazit štít. Jednoho zasáhl dýkou ještě v běhu a dalšího sekl do hrudi. Pak už jen sledoval jednoho prchajícího zabijáka hořícího modrým plamenem, kterého měl v práci Zandil, než jej do zad zasáhla magickým šípem Janis. Druhého zaklínače zabil dýkou Jonty, který se k němu přikradl nenápadně zezadu. Poslední z bojovníků padl taktéž již na začátku bitvy s jontyho šípem v hrudi. Richard zasunul meč zpátky do pochvy.
“Dobrá práce”, řekl Zandil, když mu Janis léčila lehkou popáleninu, ale neprojevil příliš optimismu.

  “Tohle nebyla žádná parta lupičů, ale nájemní zabijáci,” sykl když mu kouzlo léčilo pokožku, “zaklínači se nechávají najmout jedině za pořádnou sumu. Tihle byli sice hodně nezkušení, ale přesto se jim podařilo narušit štít.”
Když Janis prohlížela Richarda, zda nemá nějaké zranění, viděl, že se třese.
“Myslel jsem, že se boje nebojíš”, prohodil. Zamračila se na něj a odešla prohlédnout Jontyho. Richard si však všiml, že se už tolik netřese.
“Nic mi není,” snažil se jí Jonty vysmeknout.
“Musíme se ujistit, že jich tu není více a pak pohřbíme mrtvé,” řekl Zandil a jal se prohledávat nejbližšího mrtvého. Postupně nosili zbraně útočníků na hromadu. “Konečně lepší meč,” říkal si Richard, když potěžkával meč mrtvého zaklínače, pravděpodobně vůdce bandy. Pak si všiml na jeho krku zaklínačského krystalu. Sundal mu jej z krku a začal si jej prohlížet. Krystal začal zářit a opalizovat.
“To je krystal zaklínačů. Září pokud je v blízkosti zaklínačská, nebo jiná magie,” řekla překvapená Janis, která prohledávala nedaleko ležícího bojovníka.

„Zdá se, že máš zaklínačské schopnosti.” Krystal náhle pohasl, ale Richard se soustředil a podařilo se mu svit opět vyvolat a ještě zesílit. Analyzoval signály, které záření posilovaly a pomocí nanobotů se mu dařilo vyvolávat stavy, které záři krystalu vyvolávali. Jednalo se o určité kombinace genů a celkového fyzického stavu. Poté, co si Richard nedokázal poradit s technickým vysvětlením kouzel, nebyl takový jev v kontextu předchozích událostí koneckonců až tak zvláštní. Richard již měl na celou věc řadu teorií, ale doposud nenacházel žádné uspokojivé vysvětlení. Jediné co mohl udělat bylo přizpůsobit se.
„Velmi zajímavé. Stále mě překvapuješ!” řekl Zandil, který nesl krystal druhého zabitého zaklínače, „nech si jej. Může se ti hodit, i když zaklínač z tebe asi již nikdy nebude. Musel bys projít zkouškou jedů abys mohl dosáhnout velké rychlosti, obratnosti a odolnosti a na to jsi již poněkud starý.“
„Mohl bys to ale využít ke vstupu na různá zaklínačská setkání,“ pokračoval zamyšleně.

  Richard si pověsil krystal na krk, vzal si pochvu s nově získaným mečem a táhl mrtvolu za ruce k magicky vyhloubené jámě k ostatním. Když navršili kámen na poslední z hrobů, již svítalo. Osedlali koně a vzali sebou koně zabijáků, které našel a přivedl Jonty. Po krátkém dohadování se rozhodli vydat nazpět k vesnici a prodat získané věci a koně. Přece jen peněz neměli na rozdávání a k další vesnici by to byl pořádný kus cesty. Naštěstí se jim podařilo vše provést nepozorovaně a vydat se bez dalších nečekaných událostí na cestu směrem k průsmyku.

---