já

Jsem stín,který tichem kráčí,

stín co plášť si v slzách máčí.

Krev,co stéká po rukou,

mysl se zlou vzpomínkou.

Křídla,která vzlétly k nebi,

hned zas prudce klesly k zemi.

Nemoc,která zabíjí,

radost,co hned pomíjí.

Učitel,co smutek učí,

popravčí,co štěstí mučí.

Prokletý básník,co sám bloudí rád,

se slovy,písmenky chtěl by si hrát.

Prokletý básník,co bloudí si světem,

inspirován smutkem a života květem.

Bloudí a vdechuje života smysl,

jasné myšlenky a rozkvetlou mysl.