A.V.Christie: Věčný máj

     Spíš na židli ve tvaru Adirondacku

     v tichém oblaku ostrožky

     a já se ukrývám v dlouhých stínech lupínku

     který se tě v pozdním odpoledni téměř dotýká

     vzpomínám na naši svatební noc,

     jak déšť bubnoval na okenní římsu, každá kapka

     byla stínem, který se vytratil kdesi na mapách.

     Chtěla jsem, abys poznal mou stezku

     podél tvých cest zatopenou

     prudkým deštěm. Toužila jsem

     aby ses znovuobjevil jako blesk

     sršící celým svým umem, svými variacemi.

     Ale láska je neustálé opakování, každý malý návrat;

     láska je způsob jakým zacházíš noc za nocí

     s pěnicemi, zdviháš klec jako svítilnu.

     * * * * * * * * *

     Evermay

     You sleep in the sharp Adirondack chair,

      surrounded by a still cloud of larkspur

      and I am in the long shadows of lupine

      which almost reach you in the late afternoon.

      I´m remembering the night of our wedding,

      how rain throbbed on the windshield, each drop

      a shadow blooming somewhere on the map.

      I wanted you to know the way along

      roads blurred by a fury of rain. I yearned

      for you to reinvent yourself as lightning

      spread its repertoire, its variations.

      But love is each repetition, each small return;

      night after night love is the way you gather

      the birds, lifting their cage like a lantern.