Čin za smrt 1

 Pomalu pletla věneček z květin a přemýšlela, kdo ho vyloví z vody. Povzdychla si. Kéž by to byl ON. Hodila věneček do vody a pozorovala, jak pluje do dály. Běžela do vsi. Na návsi se zastavila. Všude bylo veselí. "Co se děje?" zeptala se kmotry. "Jitka se bude vdávat!" řekla jí tu novinu. To už ale i ona viděla. Jitkou vyběhla z domku a hlasitě se smála. S radostí pozorovala svojí nejlepší kamarádku. Náhle jí ale úsměv pohasl. Za Jitkou vyběhl ON a vzal jí do náručí. Jitka se zasmála. Pak strnula. Uviděla jí. "Zorko!" zavolala Jitka na svoji kamarádku, která běžela pryč. Běžela k vodě. Tam klesla na kolena a naříkala. "To nemůže být pravda! Ne!" křičela. Slzy jí klouzaly po tváři. "Nešťastná láska?" ozval se za Zorkou mužský hlas. Ohlédla se. Stál tam mládenec a v ruce držel její věneček. "Můžu ti pomoct." řekl. Přikývla. "Jdi za tou, která ti ho přebrala a zabij ji. Potom se převleč za ni a obarvi si vlasy. Tím bude tvůj." prozradil jí a odešel. Chvíli přemýšlela. Láska za smrt? Zavrtěla hlavou. Po chvíli se jí nápad líbil. Stále dokola viděla, jak jí vzal do náručí. Zvedla se a běžela do vsi.

 "A ty opravdu věříš, že se nám anděl zjeví?" zeptala se Jitka. Zorka přikývla. "Vždyť ti říkám, že je to od kmotry. Lhala někdy?" zeptala se Jitky. Ta zavrtěla hlavou. Vyšly na kopec. "Za chvíli bude dvanáct. Jakmile zazní zvony, musíme zavřít oči." připomenula jí Zorka. Po chvíli uslyšely zvon. Jitka zavřela oči a čekala. Zorka vzala z husté trávy sekeru a blížila se k Jitce. Zastavila se. "Láska za smrt!" vykřikla. Okolím se ozval výkřik. Lidé běželi za hlasem.

 Muž stál nad hrobem. Držel v ruce věneček a smutně pokýval hlavou. "Vzdala jsi se lásky, aby tvé rodné místo nezahalila temnota. Bylo to odvážné Zorko. Zachránila jsi svoji duši." řekl. Z hrobu vstala duše. Byla to Zorka. Usmála se na muže a ten jí dal na hlavu věneček. "Miluji tě." řekla. Něžně jí políbil. "Vůbec jsem netušila, že jsi duch. Ale od první chvíle jsem věděla, že s tebou budu žít. Navždy!" políbili se.