Stezkou

dnes obleču obzvláště záplatovanou pytlovinu,

chatrnou jak má víra v jehličí

svojí káru z houští vytasím, skočím na lep řečem o špatném podzimu

až moje dvojka promluví řečí štěkavou

teprv smočím větvičku v krvi zajícovitých

oni, ušatí, jsou snadným cílem

však pozor dát si - zelený muž s vousem hlídá rajón 

schován za krmelec, jak úlis před školkou

nemám proň slov uznání, však

ten chlap jen pro střelný prach má úklony

a příšerně vrčí

ale cílem mým záchrana života v lesích, tětivou škrtím něco

kopytnatého, co ani nedokážu pojmenovat

ono to chrčí,

asi něco chce mi říct, já však nerozumím řeči zvířat

ještě v pytli se chvíli hýbe, pár ran z milosti, 

klackem

neslyšně pohybuji se, mokasíny z ábíčka mne neprozradí

dnes ještě ne...

na stezce otáčím se, hučí to v lesích, zvedá se vítr

mé mrtvé úlovky mne tíží.