Krása jara

Jaro volalo me docela tichounce
a septalo slova tak nezna.
Hladilo me svou dlani lehounce
a pravilo, to ty jsi nase knezna.

Ton v tonu hudby se linul krajinou
a mne splnil se muj davny sen.
Stala jsem se kvetinovou kralovnou
a videla rozkvetat kvety kazdy den.

Ve trpytu rosy probouzely se prvni snezenky,
a hejna vlastovek letaly oblohou.
Barevnym zavojem pysnily se vsechny palouky,
slunecni kapky deste padaly pod duhou.

Vzduchem se sirila fialek vune
a teple meze lakaly k odpocinku.
Kristalove cistou vodou zarily tune
a rikaly, napij se me ze dzbanku.

Vcely bzucely v kvetu vzrostlych lip
a pampeliskove zlato rozlevalo se po loukach.
Zluta kuratka ze skorapek volala pip
a jaro mazlilo se v hebkych kotatkach.