Vůně lesa

Vůně lesa

Robert Rumský zaklapnul notebook, dopil zbytek kávy a zapálil si cigaretu.Opřel se pohodlně do křesla a zapřemýšlel, co asi udělá nakladatel, když nedostane Robertovu práci včas.

Robertovi by 47, měl za sebou jeden rozvod a žil sám v malém bytě v centru Prahy.Hodně kouřil a hodně pil.Psal pro jedno nakladatelství anotace k nově vyšlým knihám.Na živobytí mu to stačilo a nezabralo to příliš času.Měl tedy dost prostoru pro psaní básní.Básní, které nikdo nikdy neuvidí.Krom pár kousků, zveřejněných na internetu, končila většina jeho výtvorů na dně šuplíku.Robert neprahl po uznání, jen se toužil vypsat ze své hořkosti a pesimismu.

S cigaretou v ústech došel k oknu a zahleděl se ven.Pozoroval ucpané silnice, přeplněné chodníky a šedavý odstín smogu.“Proč konečně nevypadnu z Prahy“, pomyslel si.Rozhodl se zajít do své oblíbené hospody, doufal, že tam dostane nějaký nápad pro nakladatele.Vzal si kabát a vyšel z bytu.

Když dorazil do restaurace U žabáka, nebyl tam ještě žádný z jeho známých, sedl si proto k opuštěnému stolku v rohu a objednal si rum.První sklenku následovalo několik dalších a Robertova fantazie se rozeběhla na plné obrátky.Konečně si naplno uvědomil, že bydlení ve městě má po krk.Rozhodl se odjet co nejdříve do přírody…

Druhý den,i přes zákeřnou kocovinu, se svého plánu stále držel.Zatelefonoval nakladateli, že musí nutně na pár dní do nemocnice, naházel do batohu pár nezbytností a vyrazil na nádraží.Tam si koupil jízdenku do malého městečka nedaleko hranic se Slovenskem.Ve vlaku usnul, čili  mu cesta rychle uběhla.Když ale dorazil na místo, byla už tma.Proto se rozhodl přenocovat na nádraží.Časně ráno ho vyhodili uklízeči a nezbylo, než se vydat do hor.Po asi dvou hodinách putování dorazil k typicky venkovskému stavení.Na zahradě se páslo pár krav, ovce a kůň.Náš hrdina, hnán hladem,  zaklepal na dveře.Otevřel starší muž, evidentně sedlák.Robert mu v krátkosti popsal svou situaci a pán mu nabídl stravu a nocleh.Požadoval pouze pomoc při práci.Robert souhlasil a po seznámení se sedlákovou ženou se hned jal štípat dříví.

Den za dnem se více a více zabydloval na statku, užíval si přírodu i domácí kořalku.Rád se staral o zvířata.Pásl krávy,stříhal ovce,hřebelcoval koně.Obzvlášť se mu zamlouval osel.

Po večerech, když nemohl spát, přemýšlel Robert často o tom, jaká je škoda, že lidé ve městě, zejména děti, neznají tyto venkovské krásy.Hovořil o tom i se sedlákem a ten mu poradil, ať se vrátí domů a vypráví lidem o venkovském životě.Roberta Rumského ten nápad nadchl a rozhodl se ho uskutečnit.Jaké pro něho bylo překvapení, když mu sedlák věnoval oslíka.Přepravit hýkavce vlakem nebylo nejsnazší, ale podařilo se a brzy už byli oba v Praze.