Trapas

Není to tak dávno, co u mě zazvonila kamarádka a celá ještě rudá mi líčila svůj "největší trapas". Skoro jsem jí to záviděla, protože mně se trapasy nějak vyhýbají. Tedy - spíš mi máloco dojde jako trapas, takže si pak ale nemohu vůbec patřičně zadepčit.
A co se jí stalo? Měla schůzku s kamarádem, kterého delší dobu neviděla. Navíc na ni šla přímo z optiky, kde jí sdělili, že nové brýle budou hotové až za týden.
Rychlým krokem tedy došla až na místo srazu a nenápadně pokukovala po hodinkách. Kamarád patřil mezi organizátory jakési právě probíhající akce, a tak si myslela, že se zdržel. Po chvíli se už chystala odejít, ale omylem vrazila do opodál postávajícího muže. Podle černých vlasů už myslela, že přítele našla. Když na něj ale zamžourala poloslepýma očima, vyhrkla: "Jejda, promiňte, s někým jsem si vás spletla!"
A on jí se smíchem nastavil před oči cedulku pořadatele se svým jménem, kterou měl do té doby na košili.
Samozřejmě to byl on a nutno podotknout, že cedulka nebyla vůbec malá a už se nějakou dobu dobře bavil jejím bezradným rozhlížením se po okolí.
Říkala jsem si, jestli se nepřipouštěním si trapasů o něco podstatného v životě neochuzuji - vždyť nezažít dnes alespoň jeden trapas za den znamená být naprosto out.
Kamarádka mě ale vyvedla z trudomyslnosti:
"Cože? Tobě se ještě žádný průšvih nepřihodil? No to je vážně trapas!"

---