skoro nic

jdu městem
světla svítí
noční hvězdy se stále přibližují
rozhovor slova
hvězdné nebe je stále blýsko
otvírám možnosti
lehce zkoumám třídím
hoviřili jsme tehdy o novém optimalizačním algoritmu
už si ale nevzpomínám k jakému jsme dospěli závěru
byl ale zřejmě nejasný
protože si na něj nevzpomínám

pozoruji stromy
větve se lehce pohybují
boží ruce svýrají tento noční čas
jako zvláštní zvíře

je poledne
mluvíme spolu
jdeme pod korunami kvetoucích třešní
opadané květy načechraly na trávě jemné bílé závoje
leháme si na tu bílou peřinu
zavíráme oči a představujeme si jak se květy dotýkají naší kůže
když otevřu oči vidím jak se z koruny snáší nové bílé květy a dopadají na mé tělo
vidím bílou jak se na nás snáší

noc
bílé hvězdy nad hlavou
načechraly jemné bílé závoje

vídáme se vcelku pravidelně
ne moc často abychom se sebou neunavili
ne moc zřídka abychom se mohli poznávat
obyčejný vztah

---