Jak jsem si rozbil hubu 160405

            Včera, tedy 16.4.2005, jsem se dohodl s Pištou, že bych si od něho vzal tři knihy PROJEKT ZOO 131104 – samozřejmě s platbou.. Dohodli sme se na 18:00, vyrazil jsem tedy z domova přibližně ve čtvrt, jel jsem tramvají číslo 19 na Kubáň a odtud jsem pokračoval sedmičkou na Otakarovu. Sraz byl na Synkáči, došel jsem tam pěšmo. Měl jsem ještě pět minut, proto jsem si sedl na lavičku, vybral jsem tu na níž byli zřejmě ještě z včerejšího mistrovského večera dvě plechofky Starouše.

            Napsal jsem Pištovi, kde sedím. On mi na oplátku napsal, že přijde s vlkem. Čekal jsem.

            Za čtvrt hodiny přišel mladík, v puse cigaretu, v levé ruce na vodítku vlka, v pravé tři knihy. Slušně jsem pozdravil – Nazdár + úsměff, podali sme si ruce, já pohladil vlka ( Pištova živého, toho z lavičky jsem si prohlížel až doma v zrcadle). Chviličku sme pokecali o mé daleké cestě a pak jsme provedli obchod – já byl o 600,- lehčí a Pišta  měl volnou pravou ruku. Rozloučili sme se a on odešel Nuselskou kamsi nahoru, zatím co já se šoural opět k sedmičce. Na Kubáni sem přesedl na devatenáctku. Protože byla prázdná sedl jsem si a začal číst knihu do níž jsem přispěl. Začetl jsem se a nevnímal kde jsme, až na Palmovce když jsem pouštěl sednout důchodce, jsem procitl. Chtěl jsem dočíst _JiKo_vu povídku, proto jsem se postavil zády k řidičově kabině a zapřel se nohama – četl jsem dál.

            Koutkem oka jsem viděl, že je tramvaj na Balabence a že se dveře otevírají, proto jsem s knihou před očima vykročil z tramvaje, to čeho si však můj koutek oka nevšiml, bylo že tramvaj pořád ještě jede. Takže jakmile se má noha dotkla chodníku a já na ni přenesl váhu, učivo základní školy o setrvačnosti udělalo své, a já se octl….. popíšu to následovně:

            Hlava, nohy, špeky, knihy, hlava, tělo, nohy, knihy, hlava, au, do prdele, nohy, kurva, hlava, knihy, au…..

            Zůstal jsem sedět a vyjeveně jsem koukal na knihy, kterým se zázrakem nic nestalo.

            Tramvaj zastavila a řidič vyběhl z kukaně: ,,Jsi v pořádku?“ zeptal se, když se u mě postavil.

            Sebral jsem knihy, kulhavě se postavil a řekl jsem: ,,Debile!“ A odkulhal jsem přes křižovatku na červenou domů.

            Tramvaják, ještě když jsem odemykal stál na místě, kde jsem ho nechal a jestli ho někdo neprofackoval stojí tam do dnes.