Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se***
Autor
asellus
Říkal jsem žiji
A přitom přežíval jsem
Myslel j
sem si, přežívámJenže žil jsem.
Zmýlená v pojmech?
V životě neplatí!
A tak nevím dodnes,
Přežívám-li nebo žiji
Procházím se pamětí a hledám své ztracené lásky
A nevím proč, snad abych za omluvu odpuštění získal
Hledám v temných zákoutí, v záhybech závitů mozkových
Kam zapadly mé vášně a touhy z časů minulých
Není smíchu bez legrace
Není slz bez pláče
Není lásky bez souznění
Není bolu bez soužení
Není života, není
Poznáváš, tak poznáváš se
Zase sám a opuštěný, jen o pár let starší
Plný lásky, plný něhy, plný touhy
Jenže hochu, nikdo o to nestojí
Ne velká gesta, ale malé činy
Lásky jsou pravým důkazem
N
e básně, ale polibky uhasí vyprahlou zem
Život můj v tobě měl jsem,
Zapomněl jsem ho však žít
Pro lásku, lásku neviděl jsem
Pro strach slzy necítil jsem
Teď nemám tebe, nežiji
Vidím lásku, nemám ji
Slzy cítím a strach ve skutek se proměnil
Mám tisíc tužeb, tisíc přání
Tisíc nápadů a tisíc chtění
Přitom by postačilo
Jedna tužba, jedno přání
Jeden nápad, jedno chtění
Na která jsem zapomněl
Je již pozdě hledat je
Brutalita prošlých dní
Kdy na sobě pácháš zlo
A věříš ve vinu jiných
Jenže tím neomluvíš vlastní chyby
I kdybys stokrát říkal, že nesou je druzí
Dokázat se těšit z mála
A nehledat výšiny
Být vděčný za trochu citu
A nepotřebovat lásky z románů
Dávat víc než brát
A nepotřebovat k tomu berličky
Umět žít své všední dny
Které jsou nakonec to nejlepší
Č
eho se ti mohlo dostat
Tak jako zbloudilec v horách
Nebo žíznící na poušti
Žijí ve své naději
Tak i já žiji v ní
Živím se jí a věřím v ní
Je to, to jediné, co nám zbývá
V bolesti se láska rodí, v bolesti i umírá
Nikdo nikdy nepochopí koloběh ten věčný
Jednou slastí, jindy slzami oči nám zavírá
Je to zázrak v tomto světě, tak buďme za něj vděčný
Blíží se noc, a s ní i čas mých bolestí
Miláčku mám strach!
Prosím tě o pomoc, přijď ke mně
Schovej mne ve své náručí
Zůstaň až do rána, kdy běsi mizí
Za to ti zaplatím svoji láskou
Až budeš potřebovat, zůstanu já
U tebe, s tebou, navždy!
Možná jsme se moc milovali,
A nebo se moc přetvařovaly
A třeba jsme si jenom lhali
A té lži jsme chtěli věřit
A třeba jsme se vážně měli rádi
Tak moc, že nás ten žár spálil
Zbyl jen popel co vítr rozfoukal
Do všech světových stran
A kdo ví třeba se ještě sejdeme
A sežehne nás nový plamen
Vyle
ť výš, pohleď níž, uvidíš, tolik boluco jsi sám zanechal
, tam kdes žilUtíkáš bez hádek i rozloučení, jen mlčíš
oči zavíráš, uši plníš hudbou
Odříznut od světa, jen sám a sám být
nevidět
, neslyšet, nepřemýšletA třeba i zemřít v
extázi vlastních vidin a slovjen když už ne
budeš muset zažít znovua opět se vracející emoce, pocity, city, ty
a tvoje sobeckost, veskrze ryzí, umíráte spolu.
A proč bych měl být šťastný
copak jich nejsou tisíce, takových jako já
Tak neočekávej štěstí v životě
nikdo ti ho neslíbil
Jenže já ho měl, a ztratil
nikoho nezajímá, že to byl můj život
jedním dechem dáváš i bereš
jsi mince dvou stran
a mne padla ta temná