Okno

Čtvercem noci dívám se z pokoje.
Za záclonou tiše, ve stoje
podivnej stesk se mi do duše vryl.

Viděla jsem soumrak na střechy usedat.
Byl jako váhavej černej pták,
co nad městem zabloudil.

V budíku na stole zoufalství tiká,
v tom rytmu odvěká záhada.
Láska je obava, láska je pýcha,
láska je nenávist za mlada.

Cítím, jak povoluje sevření,
to, co nás k sobě poutalo.
Už každý sám, už nejsme spřažení,
splývání duší ustalo.