Hrbol ustál Lyryka

Všichni jsme to zažili, já o tom píši.

Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem se nechal SMSkama od Pozorovatele přemluvit, abych jel. Hrbol přeci nezve na svou chatku ve Chřibech každý den.

Jak všichni víte, na místo jsem dorazil spolu s Dream skoro jako poslední a hned jsem zíral. Z Hrbolovy chaty se vyklubal starý montážní komplex na úpatí vrchu Bělava (183 metrů nad mořem) plný velikých zrezivělých zařízení a s propadlou střechou. V okamžiku mého příchodu posiloval zrovna Inlajn na korodujícím pozůstatku střešní konstrukce, Lyryk se mu věšel za nohy a křičel : „Vííí, víííí, víííí!“

„Tohle je správná písmácká akce,“ řekla mi k tomu Nechápu.
„Vítej mezi námi,“ poplácal mě upocenou rukou po zádech Lyryk a hned mi pomohl se zavazadly dozadu za komplex, kde už seděli ostatní kolem hořících matrací. Vesuvanka tvrdila, že tak vytváříte atmosféru
(nebo tak nějak jsi to tvrdila ne :)), ale mně to smrdělo.

„Tobě to nevoní, viď,“ smál se mi Fouckault.
„To nevadí,“ lhal jsem. Byl to puch, jako kdyby někomu vzňaly vlasy od kořínků ke konečkům. Ale nebudu předbíhat.

Kolem slavnostního táboráku tancovali moji noví kamarádi (to jsem ještě nevěděl) Hutch a Overflow:
„Jdeš pozdě Tesáku,“ zkomolili mé jméno (to bych chtěl na všechny tady apelovat, že to nemám rád) a pak začalo pršet a muselo se to rozpustit. Nikde okolo nebyla žádná hospoda, a tak jsem se poschovávali pod stromy. Všechny jsem vás naučil jednu píseň od Honzy Vyčítala a hned jsem se cítil víc součástí kolektivu.

Dík za tu šanci a oceňuji jak jste mě přijali. Zároveň však doufám, že to nebylo jen proto, že jsem měl jako jediný pláštěnku.

Písmák Tesil 21.5.2005

---