Za úplňku

Vzdáleně šeptá zvon
Tak nepatřičný,
tam, kde temně, nejtemněji
svírají se k sobě
pazoury větví, černé siluety
a oči vytřeštěné
marně tápou, stejně neuvidí 
Hlubinou tekutého stříbra -
dobře to víš -
za takových nocí
propadá se člověk pod hladinu
až na samé dno
pradávného strachu
Zpěnění koně a jezdci s pochodněmi
také to cítí
Hedvábné paprsky okolo hrdel
Z lovců oběti
Za takových nocí
zlověstného skřehotání žab
navštíví tě všechny tvé přízraky
Zející stíny zívají
propastmi nejtemnější tmy
Ve spáncích buší
Tváří v tvář
strachu