Jezdec

ČERNÝ JEZDEC

V noci slyšet těžký cval,

jezdcův plášť tiše vlál,

svého koně pobídl jít dál

a šerem,tmou ho zběsile hnal.

Spatřil ho zatím jenom mladý pár,

kterýmu se stejně jevil jako kal.

Když se ozval zbroje lesk,

jakoby ztichnul celý les.

Stříbrně se lesknul jeho meč

a mladému páru se zastavila řeč.

„Kudy na hrad?“,zeptal se tiše,

„Pořád rovně,pane.“,odpovědel mladík

s mravenci v břiše.

Za chvíli jezdce černota lesa pohltila

a dívka mladíka vášnivě políbila.

Bylo slyšet hlasný řev,když spatřil hrad,

aby vyjádřil svůj hněv!

Brána byla dokořán.A stráže?

Ty šli dovnitř se poohřát.

Do hradu vtrhl neslyšný stín,

králův syn dřímal ženský klín.

Starý chlap již spatřil koně,

králův syn se dál hrabal v ženském loně.

Kůň chlapa kopyty po okolí roznesl,

lidem v tmavé síni smích poklesl,

když král si tu vesele hodoval

a najednou ho něčí meč probodal.

Králův syn dal pokoj ženskému klínu

a černý jezdec vyšel ze svého stínu.

Který z těch dvou je lepší šermíř?

Ten,který nechá druhého pod čepelí zemřít.

Kdyby jezdec neměl zbroj,

krátkej by byl tenhle boj.

Pak jezdec opustil to tělo bez duše,

ve kterém probodlé srdce již nebuše.

Těžký byl královského rodu hřích,

kvůli daním probodli jeho dívce břich!

„Král je mrtev.Ať žije král!“