Tajemství anděla z mléčné dráhy

Už jedou rytíři

a já tu v polobotkách

sedím  popíjím a ve starých fotkách

hledám a vracím se  do roků zdlouhavých

po cestách tak mně známých toulavých

zavaž mi tkaničku ať to vše uneseme

ty ztráty bolavé  a to že dospějeme

ve stínu pod svíčkou shoříme docela

jsem v přání písničkou co hledá anděla

černého bílého

ve stejných  polobotkách

matně si vzpomínám že je na mých fotkách

ospalé radosti hleděly nesměle

polibek všednosti kráčel si  vesele

do nocí probdělých do nocí dokořán

v myšlenkách ve kterých zůstával jen on sám

bez křídel a mlčky jdeme tou krajinou

ve tmách se blížíme k cíli

pod víčky iluzi nevinnou

snad ještě na malou chvíli

půjdeme společně  s plamínkem modravým

hrdě a statečně údolím slzavým

v srdci  dost síly