Písmák Co ti budu povídat
Co ti budu povídat
- že nejsem malá
nejsem z mořské pěny
záclonky bíle naškrobeny
Říkávám to do zahrady
Posluchačka velkých vzdychů
nakloněna předvídání
- tumám jisté místo k stání
s počítadlem ruchů v tichu
Stromy
a kdyby stromy - peří Zeměvyklonily se z kmenů, jemněopřely o tvá zápěstí. vídám je leskle rozeklanépod proudem - blízko u Sazenéže nejsou vždy jsou navěkyjakjitra, písně,návěsti. a stromy nelze unésti- - -.
Z okna
Ve dvě ráno
vítr zadržuje dech
a věže kostelů jsou přesto trochu nakřivo
Měsíc je dnes s titulky
... nebo nebyla
chodím se někdy vysmát kráse
krása když jedné podobá se
co spala u nás v předsíni
učila strastně podupávat
Řeči potichu s dnešní poslední kávou
Poslední dobou tma je pomalá
courá se
a nechodí po špičkách
ani po zhasnutí
Para - vánkům
Už se posaď
vždyť je to pár chvilek
co jste v koutě brčkem limonádu
no a zatím za tvou hlavou vzadu
Pěkný holubník
Holub Lilek se narodil vPěkném holubníku. Byl to jeho domov a jiný ani nechtěl, protože jej, stejně jako jeho předky, kPěknému holubníku poutalo přátelství sostatními usedlíky a hlavně- hluboko zakořeněná tradice.
Legenda, která se vypráví vnoučatům - a ta ji zase obohacují pro svá vnoučata - praví, že kdysi dávno zde našlo domov společenstvo kočovných holubů vPamátný den. Tenkrát nocovali na nedaleké střeše spolu sklanem stejně toulavých havranů, když krátce po rozbřesku ze stavení pod nimi vyběhl Člověk.
Dívání
Když zavřu víčka, naskočí
dívání z očí do očí
jedny dvě ze čtyř budou moje
další dvě dechem parostroje
Veselá tématická básnička o čarodějnicích
rozmazaná čára
za ní zlehka
(bosky sice)
šlapká v písku inkvizice
Ta láska
Tak šťastní spolu
tak ještě s pěti.
rozmáchlý kraul dnes pod lodí
- ten tmavší šrám mám po dítěti
Jsem přetížený -
Jsem žena
až se mužům stýská
Píší mě s chybou
po notýskách
Studénka
Tisíce nebí nad hlavami
do malých bran jdem svoji
sami
a vytoužená zadní vrátka
Blízkání
Ani tak těma očima
i když by těžko věnec z kaly
vmandlových dálkách uplakaly
To se spíš zřítí z vlnolamu
Mámě toho kluka
On v bílé lodi
až na samotném dně
klíživých hlubin
Tam nedoléhá chorál sykotů
Archimedná aneb K čemu všemu může vést objevitelův výzkum, je-li prováděn u vás v koupelně
Z vody medně vzlínám
veletažná je to chvíle
svojí zpupně modré žíle
drzou hlavu stínám.
Mým nechvílím
Neumím zpovědět v kleče
Viď mámo, že říkal - všechno teče
jenom noc do hrnků usedá
Tolikrát neslyšně nebledá
Nesněžná Mikuláší
A je mělko
v nůších
Zem je bližší pro kolena
Překročí déšť
Pro ně (pod náhlým dojmem)
Vdobách – těch užších
toužení přímek cest obrací se vzhůru
a matky
vždy tak tiché
Malá noční chvíle
Když přetáhneš přemítání
nedá mi
- prostě nemohu
Jak tančíš,
Kolikrát ještě
Kolikrát ještě
Ještě kolikrát
budeme stejně zpříma stát
a mluvit s dlaní otevřenou.
Včera
Kde ses toulala.
Když v lehkovážné piruetě
tlukotů tisíc v holé větě
se zastavilo s řinčením
Noční
Svítání,jenž se šeří.
Dvanáctkrát pí dé chronometrů
Roztáhne na sta kilometrů
Prostor dvou skleněných dveří
Vždyť...
Vždyť ty mě nekolíbáš,
nehojíš
Ty mě jen sprostě tlučeš vášní.
A kluzkým slibům těžko dostojíš,
Říčná
Na Talíři nad Vltavou
Tvoje buřty v octě plavou
Já v Zastávce nad Jizerou
Někdy mě ty cesty.
Sídliště Řepy je plné
Sídliště Řepy je plné bříšek
Těch lesklých, oblých nadějí
Upsala se oprátce na prádlo
Myslím, že jednou v noci
Zimním odpolednem ve Štefánikově ulici
Dnes jsem byla potkána
jámou kdečí zřítelnice.
Protikročí zpovědnice.
Až na zem teď malá jsem
Blbůstka
Chtěla bych Tě převychovat.
TO ABYCH SE BĚŽEL SCHOVAT.
Začít s Tebou od píky
MÁŠ TU NĚKDE RUČNÍKY.
Pokleslé rýmování o poslouchání a neposlouchání
U Vás, Pane za oponou
- oči unaveně tonou
v nejasnu a starém hladu.
U Vás Pane hledám radu
Kolíbánka Jarní
Slunce už se skutálelo
- neboj, to ho nebolelo
Cestou zhaslo pampelišky
Vrabcům ustlalo podbříšky
Bás(lz)eň
Hodiny mě odbíjejí
Tlučou do mě
Pískám s vlaky
Ale nikam neodjíždím
O nemoci Noci
Ve stínu svítání, na kraji toho stínu je hladová a slabá Noc.
Má nemoci, má splín a poztrácela drahokamy, které jí svěřili.
- to ještě čarovala.
Rozložili své poklady, svá tolik střežená tajemství do diamantové trávy - ona jemu - on jí
Bez vlasů
V trávě leží Kometa
Hvězda hvězdných představení
Megastar, jíž větší není
Nehoří tak nelétá
Sousoší
Ženocit
Mužichtíč
V hladkých tělech soch
kde není
?
Lapena slovíčky
(Vhodné pro zajíčky)
S červenými líčky
Zouvala střevíčky
Panu básníkovi
My už se nechcem potkat v lukách.
Neumíme to vlání ocenit.
Tak ještě shodně dálku cítit,
dálku chtít.
Večerní ztráta soudnosti vedoucí k soudným závěrům
Zas tě hledám
Tápu v kleci
Mám na tebe otázku
Snad tě najdu
Co živí duši?
Usínání bez bolesti
v míruplném pokoji,
co pak zbyde na pelesti,
Když se duše zahojí.
Žárlivá
Bolí mě, bolí,
když šeptáš ospalý
únava nad ránem zastírá ti hlas
Budím tě zvoněním,
Složitě
Jen chvíli plakat bez obličeje,
pak sedět a psát hlasitě,
konečně zmítat se v klidu a utonout.
- dvojitě.
Je?
Je tu Naděje.
Je.
Když klečím před ní s prosbami,
to se usměje.
Z exkurze v pitevně
Není to jednoduchý
Zírat na smrt
a svíjet se při tom láskou
Není to jednoduchý