Muzikál Monte Cristo

Tisíc stran textu se do dvou hodin zpěvu nikdy nevejde...

V pátek večer jsem se zúčastnil uzavřeného představení nejnovějšího českého muzikálu, hrdě nazvaného Monte Cristo. Myslím, že je vedlejší, jak jsem se tam dostal a co krom duše mě to stálo, pouze bych vám rád sdělil své dojmy. Jsou - rozpačité. Na velkoryse pojaté scéně se pohybují důvěrně známé postavy a v doprovodu pompézní hudby vyprávějí příběh, který však jaksi nepoznávám. Přebírám v hlavě stovky stran, zase vrhám pohled na jeviště a nestačím se divit. Faraon pašeráckou lodí? Hostinská, málem jsem napsal kurvička z pajzlu manželkou Danglarse? Albert, nacházející u Haydee více než odpuštění, hrabě zabíjející zrádce osobně? Ne, ne a ne, musím si opakovat. Tohle není Hrabě Monte Cristo Alexandra Dumase, tohle je prostě adaptace. Ba něco horšího než adaptace. Tohle není jen upravený příběh, to je prostě příběh znásilněný! Kdyby se aspoň jmenoval jinak. Třeba Vězeň svědomí a dcera temnot. Pak bych byl klidný. Zapomenul bych jména postav a jenom spokojeně sledoval, copak asi budou vyvádět. Ale nemohu. Mohu udělat jen jediné. Pokleknout na kolena a říct: Promiň Mistře, že jsem svou účastí přispěl ke zvětšení počtu diváků tohoto lejna, které na tvou památku z bezpečné vzdálenosti jednoho století vrhli příliš ambiciózní autoři...

---