Opita vášní léta

Opita vášní léta

 

Ležím na zemi

Plně oddána mému Slunci.

Žlutá letí nebem a mává na mě.

Já na to že krásně je mi,

Jako mušli rodící perlu,

Jenž leží v moři na dně.

 

Rozpálený vítr spěchá kolem,

Už měl být u mraků.

Ty zmateny tím trpkým bolem,

Má zpoždění závanu vichřice,

Snaží se vyhnout jen

okolních zraků.

 

Jak ležím, teplo mě opíjí,

Neposedná kapka potu utekla,

Až mezi má ňadra.

Slunce mě osahává

A Měsíc se svíjí,

Žárlí, však je pozdě,

To Slunce mi pouze svou lásku dává.

 

A paprsky jsou ke mně tak něžné,

Slunce mě miluje,

Krásný je to letní dar.

Já omámena svou vášní

A jemným dotekem jeho.

Ctít ho tak moc, to není běžné,

Však já se mu teď oddávám,

To čistá láska je,

 Slunce je choť můj a já jeho žár.

 

Cože, a proč tak náhle?

Už musí jít, budu tak sama.

Svůj odchod odkládá,

Je to tak táhlé,

Tma chce nám zpřetrhat

Ty citů lana.

 

Najednou samet zakrývá místo,

Kde on se procházel.

A Měsíc se svou žárlivostí,

Mstí se mi, i on mě miloval.

Závist jeho štípe mě do očí,

Je tak oslepující.

Štětina chladu kouše mě do slabin,

Je krutý.

Však mě hřeje myšlenka na ráno,

Můj drahý vrátí se

A daruje mi úsměv plný třpytu.

 

V dáli slyším tisíc zvonků,

Měsíc se jich zalekl.

Dává se pomalu na ústup.

Bílá růže a na jejím stonku

Nápis, že je zas ráno.

V tom druh můj na nebe poklekl,

Jsem jeho jediná zase až do doby,

Kdy tajemná noc bude zas na sklonku...

---