Chlácholení smutných strašidel 2

Všechny novopečené čtvrté ročníky musely povinně absolvovat týdenní sportovní kurz. Měli jsme zde možnost vybrat si z několika sportů. Přihlásila jsem se na tenis (prima nápad) a dostala se do skupiny s Vladimírem, který bohužel hrál jako profík. Báječný trapas. První tři dny na mě Vladimír při hře intenzivně zíral a čtvrtý den se sblížil se svou spolužačkou Monikou Fidelisovou. Musela jsem s nimi hrát čtyřhru a kdybych byla v onom sportu o něco zdatnější, Monika by nepřežila už první smeč. Po kurzu jsem navíc onemocněla, takže mé neštěstí bylo kompletní. Připadala jsem si jako zoufalá Désirée Claryová z knihy od Annemarie Selinko poté, co se jedné deštivé noci na jednom pařížském večírku na vlastní oči přesvědčila, že její bývalý nápadník Napoleon Bonaparte si nabalil Josefínu de Beauharnais. Cituji: „Byla jsem velmi nemocná. Rýma, bolest v krku, velmi vysoká horečka a to, čemu básníci říkají zlomené srdce…“ Byla jsem na tom velmi podobně. Julie se mě snažila utěšit, že to je jen úlet, že Monika je kráva a po týdnu ho nechá, ale copak jsem jí mohla věřit?

Vztah Moniky a Vladimíra skončil za dvanáct dní, ale já jsem nadále toužila trpět a izolovat se od zbytku světa. Myslím, že světu to bylo úplně fuk. Navíc jsem v té době byla potupně vyhozena od praktických zkoušek z autoškoly. Bílého favorita jsem minula o necelých deset centimetrů. Ještě k tomu Julie práskla Františkovi, že chovám k Vladimírovi něžnou náklonnost a František prohlásil, že Vladimír není kluk pro mě, je to prý sobec a namyšlené pako, kterému se líbí holky, co vypadají jako modelky. Modelka nejsem, ale Vladimír má zase téměř neuvěřitelně tenké nohy do iks.

Řidičák mi nakonec přece jen dali. Opravky jsem absolvovala společně se spolužačkou Táňou, vysokou subtilní brunetou s očima mrkací panny. Ta se mi během čekání na výsledky svěřila, že se jí moc líbí „Vláďa z céčka“. Pak spolu začali chodit. To bylo před vánoci. Na Silvestra jsme byli na jakési akci, kde jsem se neodvážila dát Vladimírovi novoroční polibek, protože na něm Táňa celou dobu visela. Tamtéž vznikla fáma, že František měl v úmyslu zasouložit si na půdě s naší spolužačkou Janou Povolnou, a to v té části večera, kdy se Julii udělalo špatně a chtěla se na chvíli prospat.

Měsíc před maturitním plesem jsem chytla chřipku. Společně s Julií mě přišla navštívit taky Táňa. Nic zlého netušíc, cítila potřebu vylíčit mi podrobnosti rozchodu s Vladimírem. Prý se s ní chtěl vyspat a ona ještě nechtěla, tak proto. Prý si myslela, že je to ten pravý. Kupodivu mi jí bylo líto… a taky jsem si připadala jako ve špatném filmu.

Na maturitním plese se Vladimír v kumbálku za šatnou spustil s Janou Povolnou, jedna holka z céčka se poprvé v životě opila a vybrala si k tomu zrovna tequilu, takže jí bylo třeba volat záchranku, nestihla jsem si zatančit s panem profesorem, což mě později mrzelo, jeden spolužák byl v časných ranních hodinách přistižen ředitelkou školy na dámských toaletách in flagranti se svou přítelkyní, ztratila jsem šálu, Saša zkolabovala při našem zoufalém půlnočním vystoupení – zřejmě to bylo tím, že v sále bylo dusno, nicméně senzacechtivé okolí trvalo na svém, že byla zfetovaná, v tombole jsem vyhrála jogurt a dřevěnou kachnu na kolečkách.

Odmaturovala jsem s vyznamenáním a gratulovala jsem si, že mi nedali trojku z dějepisu. Vykašlala jsem se totiž na revoluční rok 1848. Táta byl překvapen. Počítal s tím, že to budou samé jedničky.

Přihlásila jsem se na čtyři vysoké školy. Na jednu z nich mě přijali. Na druhé jsem nepostoupila k ústním. Na třetí jsem ústní nezvládla a čtvrté přijímací zkoušky se odehrály v podobě rozhovoru s arogantní čerstvou absolventkou Mgr. Krávou Pitomou, která se domnívala, že když má teď teda diplom, může to dát všem vykuleným uchazečům pěkně sežrat.

Přes léto jsem pracovala v jedné místní cukrárně. Oškubali mě tenkrát jako slepici. Kromě toho už nikdy nechci slyšet slova jako Paříž, Varna, Brusel, pražská koule, šlehačka, kremrole a tržba. Ale bavili mě alkoholici, kteří chodili po ránu na levnou meruňku. Týden po skončení brigády jsem oslavila osmnáctiny a o měsíc později nastoupila na vysokou.