Přitlumená doba

Přitlumená doba


I.
každého jitra
budím se s bludičkou na rtech
probuzení to jsou jen šmouhy v čase

které během dne
odcházejí

neznámo kam


II.
z kanálů prchá k ránu zvuk
jak kleště rozvírá hebkou schránku
těla fialový kůže rub
pod břichem hudba tryská
ten zvuk snad jen zdání možná ze sna pruh


III.
oko plné sněhu
co ještě padá
ze sna

ráno jsou dobrodružná
ta druhá ústa
přitlumená doba
je dobře
je zima

na cizích místech nacházím čísi záda

IV.
podivná období
ve vzduchu vlhko
v očích noc
kaluže se zbytky
ropných stop
první škub
šplhá do páteře
ráno vzlíná
stav beztíže

V.
tlak světla
ve stínu zídka

kouř zimních ulic

kolem trati
rozbitá sklenice křupe na podrážce
a nikde nikdo

z keřů vynořuje se budova noční pošty

těžké výpary světel v řadě
na lampách vzduch


VI.
je pozdě
padá plíseň na nábytek
pohlédnu do tvého těla
na těle svítí horký živý přírůstek
stydký pach
tma skřípe na brusce


VII.
noc přitiskla peřinu :
byl jsem v tobě i mimo tebe
vydal jsem se
plýtval jsem
pro sebe si schovával
v tobě i mimo tebe

noc roztřásla listy
upocená noc
kyselá noc
pod tvou paží
chomáč tmy a ten svědí
sem tam lepkavá kapka světla
kolik vydržíš světla



VIII.

klid
zahoří cigareta
nikotin pracuje
plíce se roztahují
nikotin škrábe
mozek tlačí na vývěvu duše
odkud ty hlase
odkud ty srdce
tečeš

nechceš mne?

---