Písmák Podpořte časopis Poezie na Startovači
Dovolujeme si vás tímto pozvat k účasti na veřejné sbírce na podporu vzniku časopisu Poezie na Startovači. Veškeré informace najdete v odkazu níže. Budeme také rádi za vaše příspěvky do časopisu. Děkujeme.
Široká stezka
Široká stezka širý den,
uhranutá muška v lánu jetele.
Obyčejnost tak jasná, že zdají se
skoro nepotřební andělé.
Návrat
Dnes jsem se vrátil do Vysokých Tater. Nebyl jsem tu tři roky.
Kráčel jsem kamennou pěšinou. Nejdřív lesem, a pak už méně porostlými svahy k horské chatě.
Z hospody podél
Z hospody podél / Berounky jdu střízlivý / a hle. – strakapoud
Čáp klidně letí
Zpátky z knihovny
Zpátky z knihovny —
plnou náruč krásných knih a
tak málo času
Světlo ze slunce
tongpa ni
žádná kaligrafie
– jen a jen papír
smáčený v tuši
často se směju
smíchy
rychlé větry
smějou se
mým pochybám
odešel další den za Prahu
~ 2
papír
který teď už není bílý
kolik toho ještě snese.
z mrazu tváře
co je snadné opustit
nechat si všechno
co je snadné opustit
a psát s minimem slov
strom
football
football
is like all worldly-drawn
– the one who scores
has won
balík na poštu
vždycky když se ve vzduchu
objeví nový měsíc
a domy tam kde bydlím
docela se objiskří
o tom co víme
o tom co víme
netřeba mluvit.
o kom něco víme
a o kom
zpátky do básně
nechte počítač na stole
čtečku v tašce
nabíječku ve skříni
nebo ztracenou
jaro léto podzim
zima zůstala
trochu opařená
horkou vodou na sníh
z varné konvice
u moře na jihu, když neležíte na pláži
výhled na okolní vrcholky hor
a průvany v listech olivových stromů
jejichž plody dopadají na zem
právě v tomto okamžiku
| | | | Na zebře | | | | |
přes den dopadal sníh na hladinu řeky
do dlouhých luk z ní vylétalo ticho
bubliny
přicházející zimy
Zákys
kdo není zakyslej
jako by nebyl
říká staré české přílsoví
kterým se už nechceme řídit
Na ranveji
ze světa se nám stal svět letem světem
ve spěchu jsme opustili odletovou halu
cestou k nástupišti v telefonu prohlédli
okno prohlížeče s nabídkou jiných letenek
utišit hudbu
v každém novém mžiku oka
skutečně nový okamžik
utichá hudba
zbytečných nekonečných myšlenek
Viděno z okna ve Vordinborgu
tohle se stalo:
na nástupišti
dívka přijela
vystoupila
ústraní
na zápraží
je ještě sníh od zimy
(já už ho nevidím
má léta kostýmy)
jednoduchá báseň
za domem náramně je
a závětří vzniká
jen proto, že fouká
na horní hranu skály
Na moři
Waiting, I got no town to hide in
The country's got a hold of my soul
TV's dead and there ain't no war in my head
And you seem very beautiful to me
do vyšších poloh
vzadu v údolí
kam už ani údolí nesahá
chodí Martin spát
do přístřešku pro medvědy
islandská
tak trochu odkaz na tata
bojs a trochu na lávu
když je ti teplo nech v něm nohy
a na Islandu vystrč hlavu
Máchův konec června
jdu z domu a den dál slabě svítí
pod vysílačem zahučelo
po parném dni, co matně svítí
z tmavomodra zapršelo
Povídka o opuštění času
____Poblíž Brány Indie v Novém Dillí je velká fontána. Děti se do ní chodí koupat a chladit, když teplota dosahuje k pětačtyřiceti stupňům.
____Voda vystřikuje a v malých, ale četných kapkách padá vzduchem na okolní prstenec.
____Abhi dnes poprvé nebyl ve škole.
Letní slavnosti ve Stonehenge
vítr přivál letní slunovrat
na stonehengská pole
děti hravě pobíhají
mezi kostýmy z barevných pruhů
___Představte si, že první stránka je prázdná. Na té stránce sedí pták, modrý, takový, jaký má v logu twitter. Ten pták je nejdřív na stránce plochý a pak se zhmotňuje a vznáší se ze stránky nahoru. Odlétá z pokoje a vy letíte za ním.
Llyn Idwal
v waleské krajině zelených hor
s jakoby posekanou trávou
přišel mi Stu říct
že ode dneška bydlí
proměny počasí
starý medvěd strčil hlavu
mezi hromy a blesky
ty kolem něj utichly
nad vrcholkem hory
Pražské Calgary
nad Vinohrady je modrá jako otevřený bazén
a z rána v ně doléhá šelest jehličnatých lesů
pozdrav od Jiřího
z dalekých Poděbrad
clean&clear
děda hrával na kytaru
skotské písně
šel jsem kolem televize
clean
Podstata tohoto času a místa
"letíš tím životem jako když nemá konce
občas se zastavíš třeba když Havel zemře
viděl jsi někoho, kdo uctil památku na sebe.
v zimě zatím bývá zima a i pod peřinou místy zebe"
bez sebe
nad polem je ještě od včera pruh mlhy
jako za anglickou vesnicí
dívky si do ní malují své sny
potkal jsem tam poutníka
hodina mloka
jsme v zahradě hor
a můj táta má vor
a tahle je hodina mloka
když včera nějací lidé
Předměstí
když sedět v temném pokoji ve městě
tak jedině na předměstí
řekla a umyla obličej
v umyvadle s mokrou vodou
předsudky
Majk mi říkal
že příšera
je dost legrační slovo
to bylo před tím
Královský komiks
Každá báseň s hezkým flow
začíná zelenou hrou
začíná želvou
kroužící na jezeře
Pro Emu
když jsem pryč
píšu dopisy
které nikdy nepošlu
o posledních zbytcích sněhu
falling out of love
jsou prý lidé
co svou hudbou umí popsat svět
- četl jsem to na pitchforku
a to všechno na co čekáš
každý den a každou noc
za hranicí světa
jsou prý další světy
krátké upoutávky
vídám ve spánku
Köpenhamn - Malmö C
”jako když se rozptýlíš do prostoru z předměstí rovnou do chladné vody několik stovek metrů za necelých sedm vteřin” a tak jsem chlípl vodu znova na obličej ukryl se za sklem lehce zamlženým kam do kulis benzinových pump přepadá slunce přes hlavu a paměť jako modrý hlavolam ve svých rukou spolkla spánek je tvoje a je moje a je všech natržená z rozmanitých stran „jako když kapky smíchu stékají do nejtemnějších mdlob” - a z nedostatku barev je teď moře zrcadlem „jako když radostí skáčou černí kosi ve větrném parku” z nedostatku barev je zelená láska všude kolem břehů a jen dávný vlk vznášený nad hladinu po dráze vlakového spoje objevil se v proudu a letí zpátky k obloze.
daleko od pobřeží
jsou žlutomodré paniky vzduchuzvětšující objem prostorudo velikosti brněnských draků
jsou zimy plné jasného smíchulomených světel padajících z mostudo odrazů pod zrcadlící nebeje vidět jak mizí vlehkém prachuvhořících koulích rozpitého sněhuza zvuku nehratelné písněkúl i nekúl básněv ziměkdy i tahle její tvářpřejde obloukem přes město
hima alaya (ostatky denního snu, jež potkáváme za nocí)
je tu jen vítrvně i ve mně
v běhu dnů viděnýchz ptačí perspektivyposkládanýchz vybraných okamžikůvložených do rukoua uchovávaných na horší časy
začal další prosinecna tratích tramvajových depse prohánějí polární vlci
slavnosti na konci života
snídáme pozdě ráno a kosi přelétají přes koruny stromů v mlze místy studeným a tu zas horkým vzduchem mezi řečmi (v pauzách na nádechy) tančíme v roji slabě syntetických zvuků prožíváme zbytky přírody v městě pár dní na to naše oči oslní pár zvukuprostých siluet a natahovat budou ruce směrem k našim láhvím vína dopadajícím na náměstí že bude temno to nikdo nepopírá však kde jsou noci bdělé tam tma se chvíli ztrácí.
kaupunki
padající tmaplná měnících se výhledůa mizejících barev slunce
i v živém středu města žijínejmenší záchvěvy vzduchu
a ulice plynoucí v prostoru
mezi lidmina žlutomodrýchhradbách večera.
místnost
Tento příběh se odehrává mezi lidmi stím, že na sobě mají zvířecí masky. Takové ty plyšové masky, jimiž se dá zakrýt celá hlava. Navenek vám změní vaši identitu. Podle těchto masek mají jednotlivé hlasy v příběhu svá jména.
Polární záře
„Man is rich according to how many things he can afford to be without. “
H. D. Thoreau
____
po večerechskryj se v bezpečíjasného světla
sníhna krabičceod sirek
Tanja Dückersová - Zóná Berlín (Spielzone)
I někdy vpolovině knihy jsem měl pocit, jako bych byl pořád na jejím začátku. A když mě ten pocit nepřešel ani sposlední přečtenou stranou, začalo mi docházet, že to tak má být. Že o tom je ta kniha asi nejvíc, když pomineme, že může být i ódou na současný Berlín (ale ty už jsem četl lepší, třeba Nebe pod Berlínem Jaroslava Rudiše). Koneckonců, všechno je to zachyceno ve výborném doslovu Tomáše Dimtera.
utopické noci
utopické noci
jak auta světly tnoucí
padající kapky deště
utopické noci
výtisky
měl to být roztodivný světpodle plánku mlčící krajiny městakde v průchodech zapadlé zvukyutišených hlasůjsou smetištěm rychlých rozhovorů
a podzim stroze barevný- na tvářích mléko, medvzduch prosekaný večerními chodci
lidmico jejich obrysyněkdy splývají s klenutou stěnou
s posledními výtisky Divnostíco se prodaly a jiné nejsou teď
Kde já končím a ty začínáš
Když vcházíte vBerlíně do metra, je kolem vás spousta příběhů. Někdy je to pohádka o ideální Evropě, náčrty jejího fungování.
Je to příběh města. Rozděleného a znovu sjednoceného.
majáky
jsouzavřené a otevřené snymísty roztrhanéledové kryjak pohádkyblednou ve tmě
I was everything you wanted until I quit
tehdy jsem byl v mořia živé sardinky plavaly kolemtehdy jako ty mohly cokolisvými těly
kopaly, klidtmou ukrájely
a když do domu vešel vítrsníh nám padal do ústmy v něm se utápěli
Autoconfesión
viděl jsem dnes svou válkuve středu města, rychlá ulicetrhala novinové stránkymoje myšlenky dvěma protichůdným lidemtvářím co za rohem přešlyv trochu prudší vítr
18 sekund před východem slunce
šedé pláty míjely vzduchem
mezi projíždějícími autobusy
jak vytržené z kontextu vánoc
dopadaly na rozbředlou cestu
všude je kulturní zmatek
všude je kulturní zmatek
stejná koncentrace potlesku
do lehkých jizev vobličeji
Před použitím důkladně protřepejte.
Améba
světla doléhají na síť
a mění intervaly spánku
přesuny
jsem rozpoložený
sněží v srpnu
když došlapuješ na podrážky
ve městě je srpen sněží skořice
a kamkoli ptáci táhnou
vždy letí proti vlaku
Démanty, město /31. LFŠ UHERSKÉ HRADIŠTĚ/
VUherském Hradišti žije génius loci. Po letošní filmové škole si troufnu napsat, že už vím, co ta fráze znamená. Stačí jen přijet a město vás obalí jako spací pytel za studené noci. Najednou jste vněm tak nějak chránění.
AB
je strom a les
zvyky
staré obyčeje
přerostlé dráty nad pouští
Jsem vlkem ve své posteli
stránky maj tři barvy
zezadu dopředu
slané tetelivé ráno
prošlé včera mlhou
40. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
den první.
Když vystupujeme zvlaku, jemně prší. Je poslední červnový večer a máme dvě hodiny do kterých je dobré se vejít. Najít centrum města, kněmu nejbližší camp, koupit festivalové akreditace, postavit stan.
světla lamp do tmy
pouliční hlasya světla lamp do tmyjdu tě potkat teďa nebo až potomco přestanu smrkatdo kapesníku kreva rvát si vlasy šlapatna nahou zem
big ideas (don't get any)
láhve v rozestupech
deset centimetrů
a spousta mladých
vysmátých úst
kdyby přišly nepředvidatelné věci
roky, mršiny a stromy
v pozadí šedohnědého zámku
mám už asi poslední šanci
zatlouct to svoje přání do nebe
Seattle
všechny moje rányse ponořily do sebea vstaly na opačném konci
stíháš si to psát. jsem denní památka spícího městajedu na východa vkládám zadní vrátkamezi letmý črt a tebe
každý ze svých nových nápadů jsem nechal v jiném poli
viseli jsme na římsena okraji mostujen tak lehce se drželi za ruceza tu římsua dole viděli děti topit se v písku
viseli jsme na římseErlend Qye nad námaa rychlejší část stínuz nás splývala s neprůhlednoua modrá se žlutou a každé druhé slovochycené v závorce
semtam se někdo trochu porozhlédla zahrada prosvícená sluncemmožná nám šla krkemv tu chvílikdy si nemůžeš být jistývlastní polohou
jasně uteklo někam ještě včeraa pak ti nezbyde než mysletže se zase vrátía možná že to všechnojsou jen plavící se velryby
why so green & lonely?
jsem rád za tmuv květnu i v červenciteď můžeš se do ní položita nechat myšlenkyať si chodíz hlavy do nikamtohle je tmana sto způsobůnech povalečeházet sebouo hranu
je asi pozdě
je asi pozděsakrana všechnyehmnoa tak dále
je asi pozděuž dneska
Alligators in New York sewers
půlnoc je tuvidíš ji za každým rohemmezi lampamii na smetišti
můžeš cokoli se ti zachcekaždým courempozorovat aligátoryv temných stokáchspícího New Yorkunebo pouštět loďkypo římsách a okapechdokud nespadnouloutky z provázkůa tahle hra se dále hraje
a jak tak věcizapadaj samy do sebea mlha jde vícsměrem k tobědoufám že cítíšže je to dost divnýi na tohle město
když krokodýli spí si svou nocs nezájmem sobě vlastním
ubité sádrové břehy
možná už tuhle přijdou dny
kdy ubiju sádrou břehy v potoce
nasadím plynovou masku
a konečky prstů zabarvím do běla
večer se sluchátky na uších
si napíšu krátkých pár řádkůbez životních vizíbez zbytečných zvratků
haunted attics a sušenky taky podle manuálu
na letitém nádražípiju kávu za kávoua letité stěnyjakoby popsané a vyrýhovanénějakým umělcem
vytahujou hodně slova dnymi už dneska nějak upadaj
vidím to nejlípkdykoli se plazímněkam od stmívánísměrem domů
když má večertakovou tu příchuťbetonovýho náměstí
1. pád jen pro otrlé
oslavován ať je ten
kdo si troufne jít do prvního pádu
otře se o nejbližší hranu
a pověsí se do vzduchu
weeping rock (a tribute to Múm)
peří z rostlinlítá po oblozea noří se všudekam dohlédneš
já stavím si svou výkladní skříň doprostřed světových strando sebezničující polohy
zabalím se do keřůa listnatým otvoremmokrým od deštěnechám trčet hlavu
tam beze strachuprožiju šest hodinv severozápadním větru
ty nejlepší tóny jsou pod povrchem
chtěl bych se aspoň nachvíli schovatpřed mědenými válcico mi teď choděj kolem hlavy
co dostanou tě přesně tam kam chtějíkam se jim z jejich lenivosti zachce
jo jak rád bych bylv tý svý nepropustnostizavřenej.
nikdy jsem nechtěl psát básně o láscevede to akorát do koutůna půdua tak
dnová
uprostřed sedmého dnemám vraženou do zad měsíční dýkunalezenou, sebranou a narovnanou takaby se nešlo hýbat
často se kolem vláčí lidés vlasatou hlavou v záklonutěmhle já málo rozumímslunce mi voda probublává
dnem málo chodím, posedávámjen večer v němž věci nemají stínypokládám se na jednua pak druhou stranu
trny (hrstka vět pro několik dalších dnů)
po poli se těžko chodí
a vidět odraz na hladině
kde každý svý drobný si hodí
hodinu zítřka
za běhu
za chůzeza běhumožná se zachytímza chůzepo břehupotichuve stínuv zrychleném proletuzkouší nás poslepuzalévat popelem zalévat prachemuž dlouho jsme ve voděsnad se zas nezpletuaž jednou nebudemlapeni pachemzatáhnu roletusednu si do rohuza chůzeza letupotichu ve stínumožná tě zachytímmožná tě zachytím.
svazujou
svazujou mi nohy ve dne i v nocicítím ten provaz dřít v morku kostírytmus mi povolí jen na dvě dobyrytmus mi povolí jen na dvě doby
radši jsem za zdí než mezi snobyradší mě zazdi ať neďelám povykradši mě zazdi
jsou tu dnes a stejně jak lonijsme si málo hlídali střepymálo si střežili střepyteď nemáme jablka pod jabloní
máme jen dva domy a pár prázdných okenvidíme uchem a slyšíme okemmáme jen dva domy a hryže nás svědomía hryže nás svědomí
kolejnice
svítá a kolem nichlasynic kolem
mrtvíza kuchyňským stolemmrtvízastřeni v smíchu
někdy malá svačinatěžší výběrněkdy stínyve výhledu
slovaa k večeru už nejen kolejnicepošlapané