Paměti gymnazistky

Ze sbírky "Zneuctění se trestá"

"Tomu říkám rozumná řeč," pravil strýc Mnislav a vypustil zlého ducha. Duši vypustil vzápětí. Škoda. Zítra mohl mít šedesátiny. Já sama už jsem měla poloviny i čtvrtiny, tak vím, jaké to je. Takové šedesátiny... Včera půjdeme se třídou na brigádu. Všech šestatřicet děvčat, jenom o jednu víc. To je Klára. Je nás totiž ve třídě polovina chlapců, a to tak přesná, že ona nikdy neví, do které poloviny patří. Musí si, chudinka, dělat každý týden plastickou operaci. Nejnáročnější to je na rodidlech. Ale dnes je dívka. Minulý týden to byl Klár. Na brigádě okopáváme Narcisy. S tak smutným výrazem ve tváři sedí u vody a shlížejí se v hladině! Ale toho my nedbáme. Když se kácí les, lítají třísky. Při práci je vždy dobrá pohoda. Před polednem se rozehřátí chlapci svlékají do půli těla. Nezůstáváme za nimi pozadu. Utužuje to kolektiv. Po obědě sluníčko hezky připaluje a některé dívky se svlékají do druhé půli těla. Rozárka byla před týdnem na dovolené u Sargasového moře a tak vypadá, jako že má plavky tělové barvy, které nejsou vidět. Chlapci za námi nezůstávají pozadu. Brigáda tím ztrácí svůj charakter a mění se v to, co nevím přesně, jak se to jmenuje, ale začíná to nějak od G. Horko je nesnesitelné. Celí uhřátí za chvíli usedáme do sněhu. Mládí je krásná věc.

---