Pohled mým životem

Trochu slozitejsi na pochopeni... ale jinak taky podivna vec dana sem z proseb kamaradky.

Hořký kalich vypit byl, sedmým z andělů nebeských,
proměněn v červánkový dým - poslední z tisíce hříchů.
Na kříži ze dřeva, přibit hřeby z kostí - smrtí - pobitých,
visí, a umírá poslední naděje vyňata z mučených duchů.

Slzy matek synů, jež teď spí po zemí,
zalévají esenci života a smrti v kryptě boha.
Trnová koruna jež visí ja hřebu jež do tmy ční,
ukusuje myšlenku radosti, v slzách - ze kterých je duha.

V zrnku písku, jež sype se po starých dlaních,
po čáře života se líně kutálí, a čas - vyprchává.
Kostelní zvon, s nímž hrál si vítr pro dětský smích,
pomalu chátrá a naposledy zvoní v proudu duší - rozplakává.

Tu poslední den, poslední než čepel dopadne,
než smrt kosti mé rozdrtí v prach svými prsty.
S kosou na zádech a hodinami čeká v - noci - ve dne,
už trnovou korunu mi plete, že prý dočkám se snad pomsty.

Přívoz pomalu se po řece vleče - řece kam lidé naházeli peněz dosti,
že prý přání se jim vyplní, až budou ležet - u poslední černé svíce.
Až satan otevře svou tlamu, až začnou andělé ronit krvavné slzy - bude učiněno zadosti,
poslednímu žijícímu andělovi, a můj pohled z prázdné šatlavy - už nikdy více.

---