Písmák Král bard
Vlahá noc, poseta světlem potulných hvězd,
hladí struny mé loutny jak lotosový květ.
Když usínám u starého dubu jako prastarý děd,
s nadějí že zítra opět slunko vstane a ptáci budou pět.
pohádka
Kde jsou ti hrdinové z pohádek,
z pohádek života božského pastýře.
Knížka otevřena na straně otázek,
v koutku obrázku legendy potulného barda a kejklíře.
Andělská naděje
V ústech prach, z rukou větve ztracené ve snu,
vlasy v obilí zlatavém propletené dokonale.
V hvězdný svit sametový, v kotouč světelný měsíce v novu,
jako pláč perel z hloubi moře cítí se-osaměle.
Pohled mým životem
Hořký kalich vypit byl, sedmým z andělů nebeských,
proměněn v červánkový dým - poslední z tisíce hříchů.
Na kříži ze dřeva, přibit hřeby z kostí - smrtí - pobitých,
visí, a umírá poslední naděje vyňata z mučených duchů.
Brána
Čas zapoměl, pískem zavál potichlou zem,
jen hlas mučeného větru tím smutkem teď zní.
V řadách černých křížů co smrt postavila všem,
jen horký suchý vzduch z ducha prázdnoty se vlní.
Muz co prodal svet
Ráno, den jako každý jiný. nic se nezměnilo zase ta samá snídaně. ovesné vločky.
vzduch stále tak pěkně ovívá tvář rozeslalým lidem.
Tunel
Tma,ticho. jen vzdálené hučení v uších,
těžký zvon, křičí na všechny strany. plaší ptáky na střechách.
Nad sebou slyším jen klidný umíráček.
Srub v lese
Srub v lese
Tichá noc, všechno uslo. jen v díře ve střeše se ted dívají andělé,
na nás, na naše sny. na naše dobré skutky.
Dívají se svým šťastným ustaraným pohledem.
dlaně
V tom hrom,blesk,světlo,
já vzal písek z hodin osudu
sypal ti ho do dlaní.
láska zmizela. nu věru,
Život
Vrány. velká černá křídla, vzedmula oblohu,
stálé něco začíná. stále něco končí.
Co je vlastně stálé .
hodiny v prach
Cesta
Pomalý krok, pomalý život bez citu,
člověk snaží se najít alepoň trochu útěchy v kabátu.
V pozadí tmy, v slepotě, kam ten člověk jde. neřekne ani větu,
Hájík
Hájík
Malý hájík uprostřed světa, klid a mír.
ptáci zpívají. rozzářenou píseň pro slunce.
Je teplo, všechno kvete.
Černota
Když vidím prudkou křeč, otrávenou mysl zmítající se v horečkách,
lidé přivázaní k rozžhaveným kůlům. vroucí nicoty.
Teď válí se rozežraná duše člověka u kostěného psa. pri svíčkách,
proč teď hoří kostel na náměstí, ukřižování lidé.
Cesta domů
Cesta domů
Les, křoviska, cesta polem, dlouhá cesta.
jdu dál, ze světa. s klouboukem se sojčím pérem, jdu kolem vesnických krámů.
Pískot nikdy nepřekryje překrásný šum přírody.
Co je svět zač
Celý svět, shon, spěch. útěk,
vžil se do našich myslí, našich duší.
Hvězdný prach, jas mléčné dráhy. jen do tmy výštěk,
lahev v ruce, holka v druhé.
Lípa v černém pozadí
Lípa. stojí na kopci, v pozadí bouřkových mraků,
kdysi dávno, běhala jsi tu. tak šťastná, tak krásná.
Jednou , když se den blížil konci, dotkla jsi se.
Maska v zrcadle
Noc, tmavá, temná, vzdálená,
šílenost, dravost, bláznovství.
Dívá se tam do černa, tak osamocená,
z dálky vidí plachtu černou, v trámoví.
Úsvit z věnce
Úsvit z věnce
Krvavé zatmění slunce, temný svit hvězd,
v temném příšeří nese se rakev, černá, těžká.
Rakev se stále víc přibližuje, nesou jí kamenné sochy, vrahové z měst,