Dnes

Dnes

Přicházím k hrobu,

je jich tu na tisíce -

ten poslední teď  zasypu.

Zemřelo, zhaslo to ve mně jako svíce.

Zcela tvá, čili úplně bez sebe,

koukala sem asi moc do nebe.

Jiskra je pryč a ten modrej kousek mně

pohřbím teď navždy do země.

Tvoje lživá slůvka

tenhle kámen ozdobí,

moje vzpomínky ze včerejška,

krátký epitaf mi vyrobí.

Budu ještě chvíli tady stát,

ronit slzy a ze všech sil tiše řvát.

Až usedne motýl na květ a slunce pohladí,

pak teprve půjdu dál zas život hrát.

Tahle bolest plave ve mně jako jed.

Nikdy, stále v duchu opakuju,

ve všech spojeních, časech a pádech.

Přeze všechnu znalost řádu neděkuju.

Vydechnout, zadržet a pak - zase nový nádech.

Proč? ptám se!

A proč ne? odpovídám!

I to přejde - to si klidně naslibuju,

však už brzy zase ráda poděkuju.