Písmák Óda na Měsíc
Koulí se oblohou zvěků do věků
Hledí do moří, kouká do lesů
Svítí na stráně, do roklí hlubokých
Zamává skále, toulá se po horách vysokých
Noční záplava
Oceán noci rozlil se nad světem
a pohltil všechny ubohé starosti
Oceán noci zalil naše domy
- tak ráda se v něm topím
Něco jsem chtěla
Řekla jsem si,
že tentokrát ti vrátím všechnu tvou péči
Tentokrát jsi měl všechno dostat ty
a já chtěla jen dávat
Po ránu
Ou, ou
zase ptáci řvou.
Zas ptáci po ránu,
klidně bez Koránu,
Z okna koukám
Zase sama
z okna koukám
brzy z rána
a broukám, broukám
Nepoznán
Jakás bytost včerném hávu
šla přímo naproti mne,
vzpřímené tělo i zakrytou hlavu,
šla přímo a vznešeně.
Beznaděj
Bloudí má duše,
bloudí, hledá,
své oči kvýšinám zvedá,
a ve své předtuše
Prší
Dívám se na okno,
kde kapky stékají.
Je trochu smutno,
když po skle klouzají
Havran
Havran mi přilétl do domu
a ve své nekonečné temnotě
přinesl mi naději.
Nevšimla jsem si ho před tím na stromu,
Smuten a vesel, stále svůj
Jednou jsem šla a potkala dvě tváře:
jednu smutnou, druhou veselou.
Šly dál, pořád se tak tváře,
šly dál shlavou vztyčenou.
Tak žhavá
Rána,
pálí jako železo rozpálené doruda
Rána,
již vidět není
Bez viny
Zas sedíš schoulený
a teskníš nad svým promarněným jarem
jsi tak sám a ztracený
Vše, čeho se dotkneš, co tvoříš prochází zmarem