Lpění

Nemyslím, že bych chtěla.

Nemyslím, že bych nemohla.

Snad jen chci přestat myslet,

protože už nemůžu.

Bude zítra den a snad i pozítří?

Budu taky já?

Ani možná není pravou odpovědí.

Propletenec několika chvílí,

jako klubko hadů,

svíjí se mi v hlavě.

A s tím mám dělat co?

I nic je víc než odpověď!

Minulost a budoucnost není.

Vzpomínky a plány, to jsou jejich pravá jména!

Jenom dnes dokážu dýchat a žádný jiný den,

avšak žiju pořád jindy.

Co je správné a co ne?

Kdy mám žít a kdy dýchat?

Vždyť já vím, VŠECHNO a VŽDY,

to je odpověď.

Ale všechno a vždy je i nic a nikdy

a kdo VÍ, nemusí i CÍTIT...